30. 08.

Včera byl v Kadani Císařský den a stejně jako každý rok jsme vyrazili s kamarády za celodenní zábavou. Stejně jako každý rok jezdíme na Císařský den, tak stejně pravidelně v Kadani navštěvujeme restauraci / pizzerii U svaté brány. Tuto restauraci znám již delší dobu a vždy musím říci, že mi zde chutnalo, byla ochotná a rychlá obsluha, ale dnes to byla absolutní hrůza. Upozorňuji, že většina návštěv této restaurace byla během Císařských dnů a tudíž vždy bylo absolutně plno.

I tentokráte bylo plno a tak jsem chvíli čekali na místo … číšník, či majitel, nebo kdo to byl, nám řekl, že budeme muset chvilku počkat a po asi deseti minutách nás uvedl na místo. Hned jak jsme si sedli, tak nám servírka donesla jídelní lístek. K mojí nelibosti kamarádi nalistovali jídla z čerstvých lišek a samozřejmě si to všichni dali … no to bylo pro mě utrpení :-D … ale to nebylo to nejhorší.

Už při donešení prvních objednaných nápojů … džusu a vody … jsme museli zkonstatovat, že nám donesli špinavé sklenice. Přítelkyně mi říkala, že je to z myčky a že to mám nechat, ale její sklenice byla čistá! Tak jsme servírku požadali, aby nám doneslanové a tentokráte již čisté sklenice. To že jim myčka zanechá fleky na sklenici neznamená, že to takto přeci naservíruji hostům!

Objednali jsme si polévku, jednu pizzu, boloňské špagety a tři jídla s liškami. Ve většině restaurací je normální, že se donese nejprve polévka a pak zbytek jídel najednou. Tak polévky jsem se dočkal až po velmi … velmi … velmi dlouhém čekání a to až po pizze, kterou si objednala kamarádky mamka. Je docela komické, že ona svou pizzu i přesto, že jí jedla dost pomalu, snědla ještě před tím, než nám po tři čtvrně hodině donesli zbytek objednaných jídel.

Bohužel to, že nám nedonesli jídlo najednou nebylo to poslední … skoro dvacet minut jsme museli čekat na účet a to i přes to, že jsme se museli o účet připomenout. Během této doby servírka, které jsem řekli, že chceme platit, několikrát zavítala k našim sousedům, navíc už řada lidí čakala na stůl a ani to je nepřinutilo k rychlejšímu donesení účtu. Korunu tomu servírka nasadila ve chvíli, kdy účet konečně donesla a pospíchala s kasírováním se slovy „rychle, už na mě čekají další zákazníci“ … věřte, my jsme také čekali dlouho! Navíc kamarádům naúčtovala i to, co jsme jí diktovali, že jsme měli my!

Tou poslední kapkou bylo to, že dva stoly dostali před jídlem klasický chleba s máslem, který dávají pomalu v každé pizzerii … zajímavé … my si objednali těstoviny, pizzu a i tak se na nás s chlebem vykašlali, to by mě zajímalo, co si objednali Ti vyvolení :-D

Takže moje hodnocení této restaurace:

  • bývala to výborná restaurace … bohužel už není
  • kvalita klasických jídel (pizza a těstoviny) je výrobná, ovšem polévka byla horší … zeleninu mohli trochu povařit, aby nebyla tak tvrdá
  • potěšili mě nabídkou mého oblíbeného piva Leffe
  • nedostali jsme na stůl chleba s máslem, i když ostatní jej dostali!
  • rychlost obsluhy absolutně otřesná, ve srovnání s jinými návštěvami, kdy bylo stejně obsazeno
  • špinavé sklenice … co dodat!

Při příštím Císařském dni si koupím raději grilovanou krkovici na náměstí, než abych tento otřesný zážitek znovu absolvoval.


18. 08.

Poté, co jsem se dočetl v komentáři mého článku o restauraci Myslivna Drmaly, že se zde prý výrazně zhoršili, nedalo mi to a vydal jsem se po roce na „kontrolu“ :-) Zrovna kamarádi slavili výroční svatby a tak se hodilo, že navrhli zrovna tuto restauraci. Snažil jsem se odhalit nějaká ta zhoršení, ale musím říci, že objednanou polévku a taraský biftek dodali ve výtečné kvalitě a já si opravdu pochutnal. Pravda, co se týká obsluhy, tak zde byla určitá „klopýtnutí“ a to většinou v podobě zapomenutí některých objednaných položek. Většinou si ale servírka vzpomněla ještě před naším stolem a tak se otočila na podpadku a utíkala pro zapomenuté věci :-)

Na této své „kontrolní“ návštěvě jsem mnoho zhoršení nezaznamenal. Ovšem je pravda, že bezi svým prvním článkem a touto návštěvou jsem restauraci navštívil ještě párkrát a problémy jsem postřehl … a to nejenom v zapomenují části objednávky. Z těch nejhorších problémů bych uvedl asi tyto:

  • několikráte jsme si zde objednali lívance s borůvkami, při prvních návštěvách se jednalo o opravdu kulinářský zážitek, výborné lívance s hromadou borůvek a kysané smetany … bohužel koncem roku byl tento zážitek naprosto opačný … lívance byly zlehka připečené a borůvek s kysanou smetanou velmi výrazně ubylo
  • při objednání cappuccina nám byla donesena až nestandardně velká nádoba na tento lahodný nápoj (což není úplně na škodu) a tak jsme se obsluhy dotázaly, zda-li by nám ještě nedonesla nějaký cukr, protože standardní počet cukrů by vystačil tak akorát na standardní velikost hrnku na cappuccino … běžně vám v restauraci řeknou, že samozřejmě donesou, ale zde nám byl odseknuto slovi „to jste to nemohli říci dříve“ … to by se asi v restauraci stávat nemělo

Ale jak jsem psal, při své poslední návštěvně jsem byl v celku spokojený … možná i proto, že jsem si nedal ani lívance, ani cappuccino. Pokusím se v této restauraci ještě párkrát objevit a otestovat i tyto problematické věci :-)


16. 08.

Včera jsme vyrazili s přítelkyní na výlet … na plánovaný Sichrov jsme nedorazili, ale zakotvili jsme na Panské skále poblíž Nového boru. Výlet to byl opravdu krásný a tak jsme si řekli, že bychom mohli vyrazit do nějaké místní restaurace. Zajeli jsme tedy do několik kilometrů vzdáleného Nového Boru … prošli jsme kolem několika klasických hospod až jsme narazili na slušně vyhlížející restauraci La Plaza.

Bohužel slušně vyhlížející dojem bylo to poslední pozitivní, co jsme tu zažil. Relativně rychle jsme dostali jídelní lístek, kde byla řada zajímavých jídel, ovšem v parném dni jsme se chtěli hlavně rychle osvěžit něčím studeným. Na objednání pití jsme bohužel musel čekat skoro deset minut, než se servírka odhodlala k tomu, aby se nás zeptala, jestli si něco nedáme … upozorňuji, že jsme si z jídelníčku vybrali během asi dvou minut a zbytek času jsme vyhlíželi servírku … ta se venku tu a tam myhla, ale nás suše celých deset minut ignorolovala! Z naší velké objednávky dvou perlivých vod, džusu a ledu servírka až nečekaně zapomněla na led. Ale po upozornění jsem se za dalších pět minut ledu dočkal.

K jídlu jsme si objednali kuřecí salát, mozzarelu s rajčaty a opečenou bagetu. Trochu jsme pospíchali, protože jsme byli domluveni s kamarády, že se zastavíme na místní pouti a tak jsme vybrali tato, na první pohled jednoduchá jídla, která by snad mohla být rychle hotová. Tak bohužel chyba lávky! Na tato jednoduchá jídla jsme čekali skoro 45 minut! Když jsme se už dočkali, tak jsme udělali zásadní chybu v tom, že jsem hned nezaplatili. Po snědení salátů jsme totiž čekali dalších min. 30 minut na to, než si nás někdo všimne. To „někdo všimne“ je možná přehnané, protože jsem byl nucet jít dovnitř a tam říci, že chci platit. I přes moje upozornění trvalo dalších deset minut, než servírka dorazila s účtem.

Když bych měl restauraci ohodnodit, tak jídlo bylo tak ucházející, rychlost obsluhy absolutně strašná, ceny tak normální až na to, že objednané pečivo stálo kolem 60 korun, na což nás tedy servírka při objednání neupozornila. Každopádně pokud někdy příště pojedu do Nového Boru, půjdu asi raději do klasické hospody, kde bude obsluha jisně rychlejší :-)


1. 03.

Nebudete mi věřit, ale v průběhu svého života jsem se několikrát pokusil založit si blog. Většinou to bylo na této doméně, ale jedou jsem si chtěl udělat takový anonymní blog na Blog.cz, nazval jsem ho Blog přepracovaného šílence. Zakládal jsem ho v době, kdy jsem na tom byl fakt špatně a tak jsem zde chtěl ventilovat svoje pocity z mojí práce, která mě opravdu nebavila, ze vztahu, který se pomalu ale jistě rozpadal a ze všeho kolem, co mě tak nějak štvalo. Před rokem a půl jsem zde udělal jeden záznam a pak jsem na to zapomněl. Před pár dny jsem si vzpomněl, že jsem si tento blog založil a tak jsem z legrace zadal druhý článek :-) … no když budu mít chuť, tak třeba za další rok či dva zase něco napíšu :-D

Zde jsou ty moje dva výplody :-D

proč?uveřejněno: 28.8.2007 10:10

Proč si tu zakládám tento blog? Na internetu jich je už tolik, tak to stejně nikdo číst nebude :-)) Ale jako každý člověk si někdy potřebuji popovídat a toto je asi nejlepší způsob, protože protějšek neoponuje, nekritizuje a nepoučuje. Prostě dokonalý kamadár na pokec :-)

Za posledních šest let jsem si udělal ze své práce koníčka, který se čím dál více stává koulí na noze, která mě neustále utlačuje a ubíjí. Takže i když nejsem lékařsky vzdělán, řekl bych, že jsem propadl těžkému workoholismu. Nevydržím si udělat volný víkend, nebo nedejbože odjet na dovolenou, abych s sebou neměl mobilní telefon nebo PDA a byl neustále „v centru dění“. Je to něco hrozného, takže jsem se zařadil do řad „bláznů“, kteří začali navštivovat psychologa a psychiatrickou ambulanci :-)))

Tady si tedy budu ventilovat svoje pošahavé názory a výlevy. Takže pokud sem někdo dorazí, tak se předem omlouvám za své výlevy :))

Trochu jsem na to tady zapomněluveřejněno: 1.2.2009 14:45

Tak mi opět dorazil email do mojí schánky o novinkách na blog.cz. Když jsem se podíval dole na přihlašovací jméno, tak jsem si vzpomněl, že jsem kdysi měl takový záchvěv, že si budu psát vlastní blog. Asi jedna ze slabých chvilek, kdy mi v hlavě tak trochu „mrdlo“ z práce a už mě to nebavilo.

No už je tomu skoro rok a půl a za tu v podstatě krátkou i dlouhou dobu se toho stalo opravdu hodně. Jedna z významných změn v mém životě je ta, že jsem zůstal sám. Po sedmi letech se moje přítelkyně rozhodla, že už to takto dále nejde a pár dní po mých 30-tých narozeninách jsme se rozešli. Je trochu paradoxní, že jsem na své třicátiny došel k závěru, že musím udělat nějakou radikální změnu, abych náš vztah zachránil, ale bohužel bylo už dost pozdě. Jedné věci si ale cením, že s bývalou přítelkyní pořád vycházíme dobře.

Teď bych tu samozřejmě mohl začít psát litánie o tom, jak jsem se strašně použil, změnil svůj život a takové ty podobné plky. Většinou lidé po rozchodu prochází podobnou fází, jako když se proberete po silné opici. Taky už nechcete nikdy pít, stejně jako už nikdy neuděláte stejné chyby. Upřímně … já jsem člověk jako každý jiný a tak s klidným svědomím říkám, že jsem vypouštěl stejné fráze a úplně stejně jako s alkoholem jsem se na to trochu vybodnul. Ano, začal jsem trochu nad sebou přemýšlet, začal jsem i méně pracovat a začal se věnovat jiným věcem, ale ….. no ale výsledek byl hrozný. Našel jsem si jinou zálibu a to bylo online seznamování, seznámil jsem se s pár slečnami, ale dříve či později mě nadšení z oněch slečen pustilo. A protože mě absolutně ubíjí představa nudění se u televize, tak jsem opět během svého „volného“ času skončil u práce :-) … jak nečekané že :-D

No ale musím říci, že to už není tak strašné. Nějaké změny jsem ve svém životě přeci jenom udělal. Pokud se najde jiná zábava na období volného času, tak se na práci mile rád vyprdnu. Dokonce i v práci jsem … či spíše jsme (s mojí sestrou) … provedli řadu změn. Už v práci nesedíme dva či spíše tři. Našeho kolegu grafika nám velmi gentlmensky přetáhl člověk, který se jevil co by kamarád. Chvíli to vypadalo docela blbě, ale po roce, kdy k tomuto došlo už nejde pouze dva, ale je nás v práci jedenáct. Je zajímavé, že i při takovémto počtu pořád v práci nestíháme. Ale už to není o tom, že vše co se může vyfakturovat leží na mých bedrech :-)

Je docela zajímavé, že jsem se opět dostal do stádia, kdy mě moje práce opět začala bavit. Byla doma, kdy jsem svojí práci nesnášel, ale už je to mnohem lepší :-) V pondělí dokonce nastane v mém pracovním životě taková skoro až epochální změna :-D … poprvé v životě předám práci na důležité zakázce na své „podřízené“ a začnu fungovat co by dozor s tím, že se budu věnovat i jiné práci :-) Musím říci, že se na to docela těším.

Tím jsem tak v rychlosti shrnul poslední rok a půl, co jsem tu neudělal ani čárku :-D Třeba se mi poštěstí udělat dříve či později zase nějaký záznam :-)


1. 03.

Tak jsem se po pár měsících urputné práce :-D opět vrhnul na Štěstí, abych opět veřejně ventiloval svoje výplody v tamním deníčku. Všechny příspěvky, které tam budu publikovat dám i sem, protože kdyby mě náhodou chytl zase nějaký rapl, tak abych o ně nepřišel :-D

V podstatě od mojí bouračky jsem nikde nenapsal ani čárku, tak to bude příjemná změna, že budu opět někde ventilovat výplody svojí choré mysli :-)


22. 02.

Již přes půl roku „bojuji“ s mojí nejmilejším sousedkou. Mám jí opravdu moc rád a naše „bojůvky“ se již přesunuly z časného ranního zvonění a připomínání, že zrovna tento týden mám službu … přes vražedné pohledy, když jsme se zrovna potkali a psaní dopisů mé kamarádce, u které jsme zrovna v podnájmu, že jsem opět nevytřel … až po pouhé zpětné přetáčení malého kolečka. No jak jistě deníčku uznáš, je zapotřebí mé nejmilovanější sousedce ukázat, že jsem skutečně vytřel a to i tehdy, kdy se zrovna ona dívala na svou oblíbenou telenovelu a po jejím skončení již nenašla ani kapku vody na suché podlaze. Bohužel už ani přesouváním sousedky papučí nepomáhá. Tak jsem dnes započal novou etapu mého uklízecího života.

Již při mé minulé „službě“ jsem pro vytírání sáhl po kvalitním vytíracím prostředku … Savu … na můj vkus bylo moc krásně vytřeno a to že jsem vytíral bylo cítit ještě ráno, ale i tak ta megera bláznivá usoudila, že jsem vytřel špatně a tak otočila kolečko v novém týdnu zpět.

Dnes jsem nasadil silnější kalibr. Půl láhve Sava v kombinaci s čistícím prostředkem Mr.Proper pomeranč vytvořila velmi svěží tekutinu, která se musí dostat i za zavřené dveře … aby podlaha moc rychle neusnula, začal jsem … či spíše přestal jsem … ten mop ždímat … připadal jsem si při vytírání jak na lodi … hrnul jsem před sebou opravdu slušnou vlnu, která ještě chvilku po mém vytření plula do spodních pater :-D Pokud ani po tomto vytření neuzná sousedka, že jsem dostatečně vytřel, budu nucen nakoupit nové vytírací zařízení … již jsem si vyhlédl krásnou plechovou lopatku … která mi díky mému stařeckému třesu jistě mnohokrát vypadne na našich kamenných schodech … a navíc asi budu muset začít vytírat ve vhodnější čas … myslím si, že třeba druhá hodina ráno by možná byla nejlepší … to jistě sousedka na telenovelu nekouká a tak bych několika dobře mířenými údery mopem do dveří mohl na své vytírání dostatečně upozornit :-D


22. 02.

V pátek jsem vyrazil s celou firmou do „nového“ bowlingu v Chomutově. Už je to otevřené nějaký ten měsíc, ale ještě jsem tam nebyl … ovšem reference na to byly jenom dobré, tak jsem byl zvědav. No udeřila sedmá hodina … hodina, na kterou jsme se objednali … a celá naše jedenácti-hlavá crew vstoupila dovnitř. Co Vám budu povídat … krásný to tam je … všude hodně světel … pěkné servírky … no nádhera. U jednoho pultíku nám řekli, že budeme mít volnou dráhu asi za deset minut, tak ať „někam“ sedneme … no jak nám řekli, tak jsme udělali … sedli jsme si k prvnímu většímu stolu. Neuteklo ani deset vteřin a už nás někdo od toho stolu pakoval. Když jsme se servírky zeptali, kam si máme sednout, tak nám dosti nevybíravě odsekla, že v pátek se musíme objednat, abychom měli místo … zvláštní … to jsme udělali a i tak se k nám chovali jako k poslednímu bezdomovcovi. Ale když jsme slečně řekli, že rezervaci máme, tak najednou otočila … najednou jsme měli ten největší stůl a začali se o nás krásně starat. No jak jsem říkal … nádhera … myslím, že v Chomutově není více snobácký podnik. Bohužel na mě snobácké prostředí moc dobře nepůsobí a tak já, stejně jako většina našeho osazenstva upustila od hraní bowlingu a zaměřili jsme se spíše na konzumaci piva a laškování se servírkami :-D

Během pár hodin se nám podařilo vypít opravdu velké množství různých nápojů … počínaje pivem a konče mojitem … zbodli jsme pět tataráků … posledních pár hodinek jsme se věnovali trénování vokální gutturálku … a zlatým hřebem byla moje kolegyně (shodou okolností moje sestra), která spolu s naším dvorním lazebníkem se pustili do vokálních zpěvů z druhé strany :-D … no co Vám budu povídat … prostě nádherný večer :-D

Když se za bowlingem asi v půl jedné zabouchli dveře, vyrazilo nás pár ještě do velmi luxusního nonstopu, kde spolu s námi byla ještě velmi divná servírka a po hodině jsme ve vedlejší kóji nalezli nějakého opilého spáče, který byl podle divné servírky „náš“ číšník :-D. Jediné, co bylo v celém nonstopu dobré, byl velký jukebox, kde jsem na dobrou hodinu namačkal hromadu mých oblíbených skupin … počínaje PSH a Orlíkem konče :-D

Každopádně, každá prdel jednou končí a tak i my se ve tři ráno odebrali … pěšky … směr Jirkov. Chodící nadšení nám vydrželo opravdu dlouho … asi tak kilometr a pak jsme hned hledali číslo na taxi :-) … no to bylo taxi … jenom jsme tam vlezli, tak jsem si všiml malého DVD přehrávače, kde zrovna běžel klip od Luneticu :-D … z legrace jsem podotknul … no to je ale krása … ovšem taxikář mou „vtipnou“ pozvánku vzal po svém a se slovy … že jo … pustil tuto hrůzu ještě více :-o. Já si asi poslechnu kde co … dokonce i svojí matku … ale to, abych poslouchal Lunetic, to bylo fakt moc :-( … užíval jsem si ho celých deset minut, tak jsem stihnul dát celé dva videoklipy :-o


17. 11.

Včera jsem byl na výletě s kamarády na psí výstavě v Praze. Celý den se opravdu vydařil, jenom večer byl poněkud horší. Cestou domů jsme kousek za Údlicemi na skvělé silnili plné hupů a neuvěřitelně strašné krajnice měli autonehodu :-( Musím říci, že je jediné štěstí, že se nikomu nic nestalo. Pouze naše přibližovadlo takové štěstí nemělo :-(


2. 11.

Na dnešní večer jsme se s kamarády domluvili, že si uděláme takovou malou párty … jak tak u nás bývá zvykem, byla to párty plná alkoholu a jídla :-D … občas se takto sejdeme a vyměníme si nějaké ty zážitky, dnes jsme to ale vzhledem k blížícímu se silvestru pojali také trochu co by takovou přípravu, , abychom nedejbože na konci roku neodpadli po jednom či dvou litrech vína či jiného moku :-D

Po celém dni manuální práce jsem se docela těšil, hlavně proto, že ústředním motivem párty jídelníčku mělo být vepřové koleno :-) Nevím jak kdo, ale já mám koleno opravdu moc rád :-D

Vzhledem k tomu, že jsme se vraceli z Výsluní dost pozdě, tak jsme zajeli rovnou na nákup. U nás to nikdy není moc jednoduché a tak jsme kvůli naší koleno párty museli do dvou krámů :-( V Kauflandu měli pouze naložené a uzené koleno, zatímco v Globusu měli klasické ovarové. Na naší malé párty se mělo sejít dost lidí a tak se hodili všechny tři druhy :-D Během našeho nakupování bylo opravdu komické nás tři sledovat … ani jeden z nás nepředpokládal, že po celodenním manuálním dření pojedeme na nákup a tak jsme byli všichni doslova nevhodně oblečeni … slušně řečeno … jinak jsme všichni vypadali jako dobytci :-) každou chvíli na nás někdo koukal jako na blbce :-D No ale nevadí, důležité bylo, že jsme pořídili dostatek vepřových kolen různých druhů, několik litrů vína a coly a něco málo k zakousnutí :-) … naše nepočetná skupina známých a kamarádů se skládá převážně z vinných barbarů, kteří si lijí dobrou colu do dobrého vína a to i do takového, které si lidé běžně dávají do svých vinoték :-D Přiznávám se dobrovolně … i já jsem takový … akorát já do toho vína potřebuji ještě plátek limetky a pár kostek ledu :-D

S pořízeným nákupem a po příjemné sprše po pracovní dni mohla párty vesele započít :-) Já se tedy dostavil s drobným zpožděním … převedeno na půllitry našeho oblíbeného moku …. byl jsem asi o 3/4 půllitru pozadu za ostatními. Ale jsem zdatný píč, tak jsem tento handicap velmi rychle dohnal :-D

Naše koleno párty se opravdu vydařila … dokonce zde vydrželi skoro až do pozdních hodin také kamarádi s malými dětmi, kteří běžně odcházejí kolem sedmé se slovy, že musí jít zrovna koupat :-) Když jsem ke konci dne odcházel směr domov, už toho moc na stole ke snědení a vypití nezůstalo :-) Co by průpravu na silvestr to mohu označit za uspokojivé :-D … ale další soustředění bude jistě ještě do silvestra nezbytné :-D


2. 11.

Jako malý kluk jsem chtěl být vším možným, mezi mé nejoblíbenější povolání patřil voják, popelář, kuchař a důchodce. Bohužel shodou různých okolností jsem skončil u počítače a klávesnice, kde dřepím celé dny. Samozřejmě jako každý jiný občas přemýšlím, jaké by to bylo, kdybych náhodou dělal něco jiného … ovšem jako každý jiný zůstanu vždy pouze a jenom u těchto úvah. Proč se tu takto rozepisuji o takovýchto úvahách … posledních pár let pomáháme kamarádovi opravovat chatu a dnes jsme opět vyrazili směr Výsluní … jeli jsme tam tři a kamarádova maminka.

Na pořadu dne bylo přivrtávání sádrokartonových desek na strop :-o … já který nezvedne prdel od počítače a o manuální práci nezakopne ani v případě, kdyby byla přede mnou velká jako náklaďák, jsem se zase odhodlal, že na den ze sebe udělám manuála. Na horách je už trochu zima a tak jsem si oblékl teplejší ponožky, bundu, tričko s krátkým rukávem a zimní šortky :-D … samozřejmě po stavbě jsem lítal bez bundy, jenom v tričku, abych se zbytečně nezpotil a nedejbože nenachladil :-D

Za normální okolností by bylo dělání sádrokartonového stropu docela snadnou záležitostí, ovšem kamarádova chata je takové velmi zvláštní stavení, které o pravých úhlech u stěn snad nikdy neslyšelo a na zdech se velmi často objevují UFO boule (z nepochopitelných důvodů samozřejmě), díky kterým se pasování precizně formátovaných desek stalo velmi zvláštní kratochvílí na celý den. Bylo zajímavé, že na jednom metru „ustřelovala“ zeď o neuvěřitelných pět centimetrů a tak jsme místo rychlého přivrtávání jedné desky vedle druhé, museli tvořit zvláštní kosočtvercové obrazce neočekávaných rozměrů, které jsem vedle sebe rovnali do obrazců, které velmi blízko připomínaly parketovou podlahu :-)

Já a jeden kamarád … také z IT branže … jsme byly opravdu velmi silnou posilou celého sádrokartonového týmu. Bylo na nás velmi patrné, že bez klávesnice a hromady programů, máme trochu problém s vnímáním běžné reality. Takže se nám velmi často stávalo, že jsme desky řezaly na jiných, než těch správných, stranách, montovali jsme je zrcadlově a podobně. Samozřejmě u přesných stěn by to problém nebyl, ale u tohoto stavení bylo každé pochybení fatální … během dvou hodin jsme si tak vytvořili dosti velký počet různě velkých desek, které našli použití pouze na některé menší části, kde se dali ještě nějak zpracovat. Kamarád byl z našeho počínání a velmi velkého plýtvání materiálem opravdu nadšen :-D

Ovšem, dočkal jsem se i uznání … a to ve chvíli, kdy jsem se skoro hodinu „sral“ s krátkým úsekem jedné úžasné stěny, kde se během zdících prací vytvořil velmi nepochopitelný oblouk. Pomocí velmi tupého nože na sádrokarton, který papír neřezal, ale spíše hrnul před sebou, se mi podařilo vyříznout (samozřejmě až na podruhé, poté, co jsem ho nejdříve vyřízl zrcadlově špatně :-D) skoro dokonalou desku, která až na pár centimetrů sedna na zeď jako ulitá :-D Alespoň k něčemu jsem tam za ten celý den byl :-D