4. 08.

Můj milý deníčku, dnešek mě utvrdil v tom, že je asi velké neštěstí, když si ze sebe umím udělat občas legraci a dokonce když řadu věcí beru s určitou nadsázkou … a to nejenom můj místní profil a Tebe … můj deníčku :-D:-D:-D Asi je mnohem lepší se chovat neustále „dospěle“ a celým životem proplouvat s tím nejsušším pohledem na věci co se tak v okolí dějí. Nejspíše to tak řada lidí dělá a je jim hodně proti srsti, když to jiní nedělají také.

Tito „dospělí“ mají nejspíše svůj život nalajnovaný do posledního puntíku a každý svůj krok raději padesátkrát zanalyzují, než ho vůbec udělají … je také otázka, jestli ho nakonec vůbec udělají. Pravda, můžou si s klidným svědomím asi říct … to jsem ale dobrý / dobrá, jak mi to v tom životě vychází podle mých představ, protože jsem nikdy neudělal / neudělal žádný špatný krok. Mě osobně se tento přístup k životu opravdu hodně příčí. Já prostě řeším věci impulzivně, dělám si z některých věcí legraci a velkou spoustu věcí beru s nadsákou … tak se mi každou chvíli povede zahučet do nějakého průseru :-D. V podstatě velká většina věcí, co se mi v životě staly, se staly proto, že jsem to či ono řešil „po svém“. No jo, říkám si pak kolikrát, že jsem asi kretén, že takové věci dělám, ale jsem to prostě já.

No pravda, už mám asi věk na to, abych se začal chovat jako dospělý suchar, který dělá jenom ty správný rozhodnutí … to by možná nebylo vůbec špatný. Já bych si tak oddychl od řady problémů a věcí, které pak zpětně musím vysvětlovat (i když mnohdy zbytečně) a řešit. Já bych byl opravdu asi ten nejšťastnější člověk na světě. No nemyslíš si to deníčku? Odpovím si na to sám … HOVNO … nebyl bych. Měl bych možná v životě mnohem méně problémů, ale v sedmdesáti bych se otočil za svým životem a řekl bych si … proč jsem do prdele ve třiceti udělal ze života něco tak nudnýho! Jo do třicítky jsem byl sráč, který posral co se dalo, ale rozhodně jsem se nenudil, ale pak … nuda … nuda … nuda. Já se nechci nudit … nesnáším to … takže budu muset risknout to, že si zbytek života budu do nekonečna komplikovat „svými“ postoji a zbrklými rozhodnutími, ale za třicet nebo čtyřicet let si budu moci říct … já se během svého života opravdu nenudil.

Za posledních pár měsíců jsem udělal tunu špatných rozhodnutí a kolikrát mi přijde, že snad i soutěžím o to, který den bude na špatná rozhodnutí bohatší. No upřímně, jsem prostě jenom člověk a ne stroj. Neumím dopředu říct, jestli to či ono rozhodnutí nebo jenom myšlenka jsou správné nebo ne. No a některým lidem to přijde asi divné nebo je to štve nebo já nevím co. Co po mě tito lidí chtějí? Mám se stát sucharem a pronudit zbytek života? … no kdybych být upřímný … hodně … tak jim do očí řeknu … nabouchejte si takový pohled na svět do prdele. Ovšem tak upřímně se jim to říct nejde. Jsem prostě jenom člověk se svými chybami … jsem jaký jsem a takový prostě a jednoduše zůstanu.


Leave a Reply