7. 09.

Jak to tak vždy tady začínám … můj milý deníčku :-D … včera jsem byl v Žatci na Dočesné. Je to takový každoroční festival piva, kde se prezentuje hromada pivních značek. Je mi jasné deníčku, že podotkneš, že já co by skoro alkoholik nemohu na takové přehlídce zlatého moku chybět. Ano je to tak … přeci si nenechám Dočesnou ujít :-D

Už během týdne jsem přemýšlel nad tím, s kým na Dočesnou vyrazím. Někteří tradiční návštěvníci Dočesné z výběru sami odpadli … kamarád si vyvrknul kotník, jiný opravuje chatu, jeden je už spíše notorik, tak je nebezpečné s ním jezdit za pivem apod. Při přemýšlení nad klasickým doprovodem jsem se velmi rychle blížil ke konci seznamu a začal jsem mít pocit, že se letos nakonec ani podívat nepojedu. Řekl jsem si tedy, že zkusím oslovit někoho, s kým jsem na Dočesné ještě nebyl … jednu moc fajn kamarádku … která řekla, že pojede a tak jsem spolu s kamarádkou, její dcerkou a prisherným chlupatým zabijákem vyrazili do Žatce.

Takovou Dočasnou jako letos jsem opravdu ještě nezažil. Většinou s kamarády přijdeme na náměstí a postupně započneme s ochutnávkou známých i neznámých značek piva a v okamžiku, když už je toho přes míru se pomalu vypravíme domů. Včera jsem sice minuly pár stánků s pivem, ale naše cesta směrovala rovnou ke kolotočům … kamarádky dcerka Terka se těšila jenom a jenom na kolotoče :-D … kam jinam taky jít při přehlídce pivních značek :-D

Musím ti deníčku říci, že za posledních sedm let jsem se snažil být v otázce kolotočů „velmi dospělý“ a proto jsem odmítal vlést na poutích na cokoliv co se jenom trochu točilo či kývalo. Ovšem tuto celkem podstatnou informaci jsem zapomněl kamarádce říci :-) takže hned u první prisherne atrakce, která s lidmi házela ze strany na stranu a kolem dokola …. jmenovalo se to Brake Dance … tak si jistě umíš představit, že už podle názvu je to děs a hrůůůůza … no u této atrakce jsem byl požádán, jestli bych na to s Terkou nemohl zajít, protože kamarádka na tyhle atrakce nemůže. Když jsem to slyšel, tak se moje dušička ihned „posrala“, protože při představě, že tam vlezu jsem ihned vnitřně zelenal a už jsem se viděl, jak se o pět minut později zlomím za atrakcí a uvidím dnes podruhé svůj obídek. No ale protože nemám vlastní děti, nemám vypracovaný dostatečný odmítavý reflex vůči tomu, když Terka ukázala „psí oči“. No vnitřně posraný a s představou, jak se nezadržitelně blíží návrat mého odědu, jsem se odhodlal a řekl, že tam s ní zajdu.

Tak trochu jsem doufal, že dělají ony vozítka výhradně pro děti a tak se já, co by obtloustlý starší pán do toho nenasoukám … samozřejmě jak to tak bývá … když se vám někam nechce, tak se tam stejně vecpete tak akorát :-D No do vozítka jsem se dostal … bohužel :-D … pomalu se to rozjelo, to bylo v pohodě … tedy jenom chvilku. Po hoooodně krátké pomalé jízdě se to rozjelo naplno. Naše vozítko začalo lítat ze strany na stranu, točit se na všechny strany, každou chvíli to vypadalo, že se rozbijeme o tu či onu stěnu nebo ocelový sloupek. Během asi pětiminutové jízdy se mi před očima promítly všechny možné katastrofické scénáře … počínaje utržením vozítka a konče tím, že nevydrží kovová zábrana, která nás držela ve vozítku a my u některé stěny vylítneme vytvoříme na stěně novou dekoraci :-( Když jsem z reproduktorů slyšel, že tato jízda pomalu končí, spadl mi ohromný balvan ze srdce … ovšem to oznámení bohužel neznamenalo, že to končí hned … ještě skoro minutu jsme tam lítali ze strany na stranu :-D Když jsem vypadl z vozítka, byl jsem opravdu rád, že zase stojím na pevné zemi. I když jsem postřehl, že můj krok je do pěti minutách brake dancu velmi nejistý :-D:-D

Po této jízdě jsem se kamarádce přiznal, že kolotoče nesnáším a to od doby, kdy jsem nevydržel jízdu na centrifuze :-D Ale pravda, i když jsem měl z toho hrozný strach a na té atrakci jsem se duševně posral asi několikrát, bylo to úžasný :-D Ovšem u každé další atrakce jsem raději dopředu hlásal, že na to už nevlezu. Asi jsem udělal dobře, protože na některých byly jedinci, kteří ty atrakce vysloveně nedávali … na jedné lavici, která se točila kolem do kola byl hošík, kterému ten točivý pohyb nedělal vysloveně dobře a byly chvíle, kdy si nejspíše říkal, že je debil, že tam vůbec lezl … každou chvíli vypadal, že nám ukáže, co měl k obědu, ale nakonec to vydýchal :-D

Pokud si deníčku myslíš, že jednou atrakcí skončila moje kolotočová odysea, tak se velmi pleteš. To nejlepší … nebo nejhorší :-| … mělo teprve přijít. Po proběhnutí normálních stánků a snědení jednoho bramboráku jsme se přiblížily k druhé části dětských atrakcí. Už když jsme byly na začátku ulice, na konci se zvedlo mega velké kolo … byla to moje dávná láska … centrifuga :-o … umíš si jistě představit, co to udělalo s Terkou. To byla přesně ta atrakce, kam musela jít … kamarádka jí řekla, že tam sama nepůjde a nikdo tam s ní na to nepůjde. Terka je fakt chytrá holka a proto přemlouvání maminky celkem rychle vzdala a svou pozornost obrátila na mě … já říkal, že na to nevlezu, už takhle na dálku mi z toho bylo zle … no jo, ale já prostě nemám vypracovaný ten odmítavý reflex a tak jsem po krátké chvilce podlehl :-(

Hned se na nás nedostalo, tak jsem jednu jízdu stály a dívaly se na tu hrůzu. Já se modlil za to, aby se jim to rozbilo. To, že bych se vnitřně posral, jako u první atrakce, by bylo jenom slabé slovo … marně jsem pátral v paměti, jestli nemám sebou pytlíček na blití a přemýšlel jsem, jak se z toho vykroutit … ovšem při pohledu na Terky rozzářený oči se to nedalo a tak jsem sebral ty drobné zbytky odvahy a sedl jsem si tam. Ta jízda byla docela super, dokonce jsem svoje katastrofické scénáře, které jsem si promítal před očima, omezil jenom na utržení kola a kutálení se až do Ohře. Musím říci … jízdu na centrifuze jsem přežil :-D … ale ta jízda byla jenom první fáze této atrakce. Druhá nastává v okamžiku, když člověk stoupne na zem … v tuto chvíli se jí rozhodně nedá říkat pevná … protože celý svět se tak trochu roztočí a o pevném a rázném kroku se dá mluvit jenom s hodně velkou nadsázkou :-D

Od mého posledního dostavení s centrifugou uběhlo skoro dvanáct let a já se teď na starý kolena odhodlal a zase jsem tam vlezl :-D Ovšem musím říci, že jsem to tentokráte dal :-D To bych si mohl skoro dát pašáka :-D

Kdybych na Dočesnou vyrazil s někým ze standardních kamarádů, tak si dám pár piv, kolem kolotočů projdu se slovy … na to bych nikdy nevlezl … a v okamžiku, když by bylo piva přes míru, tak bych vyrazil domů. S kamarádkou, Terkou a prisherným chlupatým zabijákem jsem ale prožil Dočesnou úplně jinak, než bych si kdy uměl představit a jsem moc rád, že mě napadlo kamarádce napsat :-) Pravda, během toho odpoledne mi bylo chvílemi hodně špatně a duševně jsem se několikrát posral, ale opravdu jsem si to užil a bylo to naprosto fantastické odpoledne :-)


Leave a Reply