22. 02.

Již přes půl roku „bojuji“ s mojí nejmilejším sousedkou. Mám jí opravdu moc rád a naše „bojůvky“ se již přesunuly z časného ranního zvonění a připomínání, že zrovna tento týden mám službu … přes vražedné pohledy, když jsme se zrovna potkali a psaní dopisů mé kamarádce, u které jsme zrovna v podnájmu, že jsem opět nevytřel … až po pouhé zpětné přetáčení malého kolečka. No jak jistě deníčku uznáš, je zapotřebí mé nejmilovanější sousedce ukázat, že jsem skutečně vytřel a to i tehdy, kdy se zrovna ona dívala na svou oblíbenou telenovelu a po jejím skončení již nenašla ani kapku vody na suché podlaze. Bohužel už ani přesouváním sousedky papučí nepomáhá. Tak jsem dnes započal novou etapu mého uklízecího života.

Již při mé minulé „službě“ jsem pro vytírání sáhl po kvalitním vytíracím prostředku … Savu … na můj vkus bylo moc krásně vytřeno a to že jsem vytíral bylo cítit ještě ráno, ale i tak ta megera bláznivá usoudila, že jsem vytřel špatně a tak otočila kolečko v novém týdnu zpět.

Dnes jsem nasadil silnější kalibr. Půl láhve Sava v kombinaci s čistícím prostředkem Mr.Proper pomeranč vytvořila velmi svěží tekutinu, která se musí dostat i za zavřené dveře … aby podlaha moc rychle neusnula, začal jsem … či spíše přestal jsem … ten mop ždímat … připadal jsem si při vytírání jak na lodi … hrnul jsem před sebou opravdu slušnou vlnu, která ještě chvilku po mém vytření plula do spodních pater :-D Pokud ani po tomto vytření neuzná sousedka, že jsem dostatečně vytřel, budu nucen nakoupit nové vytírací zařízení … již jsem si vyhlédl krásnou plechovou lopatku … která mi díky mému stařeckému třesu jistě mnohokrát vypadne na našich kamenných schodech … a navíc asi budu muset začít vytírat ve vhodnější čas … myslím si, že třeba druhá hodina ráno by možná byla nejlepší … to jistě sousedka na telenovelu nekouká a tak bych několika dobře mířenými údery mopem do dveří mohl na své vytírání dostatečně upozornit :-D


22. 02.

V pátek jsem vyrazil s celou firmou do „nového“ bowlingu v Chomutově. Už je to otevřené nějaký ten měsíc, ale ještě jsem tam nebyl … ovšem reference na to byly jenom dobré, tak jsem byl zvědav. No udeřila sedmá hodina … hodina, na kterou jsme se objednali … a celá naše jedenácti-hlavá crew vstoupila dovnitř. Co Vám budu povídat … krásný to tam je … všude hodně světel … pěkné servírky … no nádhera. U jednoho pultíku nám řekli, že budeme mít volnou dráhu asi za deset minut, tak ať „někam“ sedneme … no jak nám řekli, tak jsme udělali … sedli jsme si k prvnímu většímu stolu. Neuteklo ani deset vteřin a už nás někdo od toho stolu pakoval. Když jsme se servírky zeptali, kam si máme sednout, tak nám dosti nevybíravě odsekla, že v pátek se musíme objednat, abychom měli místo … zvláštní … to jsme udělali a i tak se k nám chovali jako k poslednímu bezdomovcovi. Ale když jsme slečně řekli, že rezervaci máme, tak najednou otočila … najednou jsme měli ten největší stůl a začali se o nás krásně starat. No jak jsem říkal … nádhera … myslím, že v Chomutově není více snobácký podnik. Bohužel na mě snobácké prostředí moc dobře nepůsobí a tak já, stejně jako většina našeho osazenstva upustila od hraní bowlingu a zaměřili jsme se spíše na konzumaci piva a laškování se servírkami :-D

Během pár hodin se nám podařilo vypít opravdu velké množství různých nápojů … počínaje pivem a konče mojitem … zbodli jsme pět tataráků … posledních pár hodinek jsme se věnovali trénování vokální gutturálku … a zlatým hřebem byla moje kolegyně (shodou okolností moje sestra), která spolu s naším dvorním lazebníkem se pustili do vokálních zpěvů z druhé strany :-D … no co Vám budu povídat … prostě nádherný večer :-D

Když se za bowlingem asi v půl jedné zabouchli dveře, vyrazilo nás pár ještě do velmi luxusního nonstopu, kde spolu s námi byla ještě velmi divná servírka a po hodině jsme ve vedlejší kóji nalezli nějakého opilého spáče, který byl podle divné servírky „náš“ číšník :-D. Jediné, co bylo v celém nonstopu dobré, byl velký jukebox, kde jsem na dobrou hodinu namačkal hromadu mých oblíbených skupin … počínaje PSH a Orlíkem konče :-D

Každopádně, každá prdel jednou končí a tak i my se ve tři ráno odebrali … pěšky … směr Jirkov. Chodící nadšení nám vydrželo opravdu dlouho … asi tak kilometr a pak jsme hned hledali číslo na taxi :-) … no to bylo taxi … jenom jsme tam vlezli, tak jsem si všiml malého DVD přehrávače, kde zrovna běžel klip od Luneticu :-D … z legrace jsem podotknul … no to je ale krása … ovšem taxikář mou „vtipnou“ pozvánku vzal po svém a se slovy … že jo … pustil tuto hrůzu ještě více :-o. Já si asi poslechnu kde co … dokonce i svojí matku … ale to, abych poslouchal Lunetic, to bylo fakt moc :-( … užíval jsem si ho celých deset minut, tak jsem stihnul dát celé dva videoklipy :-o