17. 11.

Včera jsem byl na výletě s kamarády na psí výstavě v Praze. Celý den se opravdu vydařil, jenom večer byl poněkud horší. Cestou domů jsme kousek za Údlicemi na skvělé silnili plné hupů a neuvěřitelně strašné krajnice měli autonehodu :-( Musím říci, že je jediné štěstí, že se nikomu nic nestalo. Pouze naše přibližovadlo takové štěstí nemělo :-(


2. 11.

Na dnešní večer jsme se s kamarády domluvili, že si uděláme takovou malou párty … jak tak u nás bývá zvykem, byla to párty plná alkoholu a jídla :-D … občas se takto sejdeme a vyměníme si nějaké ty zážitky, dnes jsme to ale vzhledem k blížícímu se silvestru pojali také trochu co by takovou přípravu, , abychom nedejbože na konci roku neodpadli po jednom či dvou litrech vína či jiného moku :-D

Po celém dni manuální práce jsem se docela těšil, hlavně proto, že ústředním motivem párty jídelníčku mělo být vepřové koleno :-) Nevím jak kdo, ale já mám koleno opravdu moc rád :-D

Vzhledem k tomu, že jsme se vraceli z Výsluní dost pozdě, tak jsme zajeli rovnou na nákup. U nás to nikdy není moc jednoduché a tak jsme kvůli naší koleno párty museli do dvou krámů :-( V Kauflandu měli pouze naložené a uzené koleno, zatímco v Globusu měli klasické ovarové. Na naší malé párty se mělo sejít dost lidí a tak se hodili všechny tři druhy :-D Během našeho nakupování bylo opravdu komické nás tři sledovat … ani jeden z nás nepředpokládal, že po celodenním manuálním dření pojedeme na nákup a tak jsme byli všichni doslova nevhodně oblečeni … slušně řečeno … jinak jsme všichni vypadali jako dobytci :-) každou chvíli na nás někdo koukal jako na blbce :-D No ale nevadí, důležité bylo, že jsme pořídili dostatek vepřových kolen různých druhů, několik litrů vína a coly a něco málo k zakousnutí :-) … naše nepočetná skupina známých a kamarádů se skládá převážně z vinných barbarů, kteří si lijí dobrou colu do dobrého vína a to i do takového, které si lidé běžně dávají do svých vinoték :-D Přiznávám se dobrovolně … i já jsem takový … akorát já do toho vína potřebuji ještě plátek limetky a pár kostek ledu :-D

S pořízeným nákupem a po příjemné sprše po pracovní dni mohla párty vesele započít :-) Já se tedy dostavil s drobným zpožděním … převedeno na půllitry našeho oblíbeného moku …. byl jsem asi o 3/4 půllitru pozadu za ostatními. Ale jsem zdatný píč, tak jsem tento handicap velmi rychle dohnal :-D

Naše koleno párty se opravdu vydařila … dokonce zde vydrželi skoro až do pozdních hodin také kamarádi s malými dětmi, kteří běžně odcházejí kolem sedmé se slovy, že musí jít zrovna koupat :-) Když jsem ke konci dne odcházel směr domov, už toho moc na stole ke snědení a vypití nezůstalo :-) Co by průpravu na silvestr to mohu označit za uspokojivé :-D … ale další soustředění bude jistě ještě do silvestra nezbytné :-D


2. 11.

Jako malý kluk jsem chtěl být vším možným, mezi mé nejoblíbenější povolání patřil voják, popelář, kuchař a důchodce. Bohužel shodou různých okolností jsem skončil u počítače a klávesnice, kde dřepím celé dny. Samozřejmě jako každý jiný občas přemýšlím, jaké by to bylo, kdybych náhodou dělal něco jiného … ovšem jako každý jiný zůstanu vždy pouze a jenom u těchto úvah. Proč se tu takto rozepisuji o takovýchto úvahách … posledních pár let pomáháme kamarádovi opravovat chatu a dnes jsme opět vyrazili směr Výsluní … jeli jsme tam tři a kamarádova maminka.

Na pořadu dne bylo přivrtávání sádrokartonových desek na strop :-o … já který nezvedne prdel od počítače a o manuální práci nezakopne ani v případě, kdyby byla přede mnou velká jako náklaďák, jsem se zase odhodlal, že na den ze sebe udělám manuála. Na horách je už trochu zima a tak jsem si oblékl teplejší ponožky, bundu, tričko s krátkým rukávem a zimní šortky :-D … samozřejmě po stavbě jsem lítal bez bundy, jenom v tričku, abych se zbytečně nezpotil a nedejbože nenachladil :-D

Za normální okolností by bylo dělání sádrokartonového stropu docela snadnou záležitostí, ovšem kamarádova chata je takové velmi zvláštní stavení, které o pravých úhlech u stěn snad nikdy neslyšelo a na zdech se velmi často objevují UFO boule (z nepochopitelných důvodů samozřejmě), díky kterým se pasování precizně formátovaných desek stalo velmi zvláštní kratochvílí na celý den. Bylo zajímavé, že na jednom metru „ustřelovala“ zeď o neuvěřitelných pět centimetrů a tak jsme místo rychlého přivrtávání jedné desky vedle druhé, museli tvořit zvláštní kosočtvercové obrazce neočekávaných rozměrů, které jsem vedle sebe rovnali do obrazců, které velmi blízko připomínaly parketovou podlahu :-)

Já a jeden kamarád … také z IT branže … jsme byly opravdu velmi silnou posilou celého sádrokartonového týmu. Bylo na nás velmi patrné, že bez klávesnice a hromady programů, máme trochu problém s vnímáním běžné reality. Takže se nám velmi často stávalo, že jsme desky řezaly na jiných, než těch správných, stranách, montovali jsme je zrcadlově a podobně. Samozřejmě u přesných stěn by to problém nebyl, ale u tohoto stavení bylo každé pochybení fatální … během dvou hodin jsme si tak vytvořili dosti velký počet různě velkých desek, které našli použití pouze na některé menší části, kde se dali ještě nějak zpracovat. Kamarád byl z našeho počínání a velmi velkého plýtvání materiálem opravdu nadšen :-D

Ovšem, dočkal jsem se i uznání … a to ve chvíli, kdy jsem se skoro hodinu „sral“ s krátkým úsekem jedné úžasné stěny, kde se během zdících prací vytvořil velmi nepochopitelný oblouk. Pomocí velmi tupého nože na sádrokarton, který papír neřezal, ale spíše hrnul před sebou, se mi podařilo vyříznout (samozřejmě až na podruhé, poté, co jsem ho nejdříve vyřízl zrcadlově špatně :-D) skoro dokonalou desku, která až na pár centimetrů sedna na zeď jako ulitá :-D Alespoň k něčemu jsem tam za ten celý den byl :-D


2. 11.

První den své dovolenky jsem strávil skoro celý v práci :-( a do objednaného hotelu, kde jsem měl trávit první část svého volna, jsem dorazil až k večeru. Došel jsem si na dobrou večeři a zjistil, že v místním kině hrají třetí pokračování Mumie. Abych celý večer nestrávil na pokoji, rozhodl jsem se, že vyrazím za kulturou :-) … od velmi ochotného číšníka jsem si nechal vysvětlit cestu … vypadalo to dost jednoduše a protože jsem měl slabou půl hodinku do začátku představení, vyšel jsem. To je velmi důležité … já, který jezdí na nákup i do pár set metrů vzdáleného obchoďáku autem, jsem vyrazil do kina pěšky :-o … no byl to skoro nadlidský výkon :-D

Cesta se zdála po krátkém vysvětlení dosti snadná, ale i tak po pár set metrech došel k místu, kde jsem byl s navigací od hodného číšníka tak říkajíc v koncích. Marně jsem lovil mapy ve svém mobilním telefonu :-( … bohužel Duchcov je dosti mrtvé město, takže dotazování se náhodného pocestného bylo v podstatě nemožné a tak mi nezbylo nic jiného, než se rychle vydávat do postranních uliček kolem náměstí, abych zjistil, jestli za tím či oním rohem náhodou nestojí ono očekávané kino.

Hned na druhý pokus se mi zadařilo a já to kino našel :-). Bylo za deset minut osm a tak jsem rychle došel k pokladně a pídil se po lístku … trochu jsem se obával, abych se vůbec dostal dovnitř, protože to byl novější film a tak jsem předpokládal, že bude možná vyprodáno. Ovšem hned po objednání lístku jsem se skoro až zděsil … dozvěděl jsem se, že jsem teprve druhý a ještě vůbec neví, jestli budou hrát. Byl jsem opravdu překvapen a protože jsem po té pěší tůře nechtěl být ochuzen o svůj kulturní zážitek, zjišťoval jsem hned, kolik musí být lidí, aby vlastně promítali. Né, že bych začal běhat po Duchcově a sháněl lidi do kina, ale byl jsem ochoten obětovat pár korun a ty další dva lístky bych si když tak koupil.

Po pár minutách jsem ale zjistil, že to nebude zapotřebí … nakonec nás bylo v kině pět a normálně promítali :-D ….. bylo to opravdu zábavné, v takovém středně velkém sále nás sedělo pět … bylo to takové soukromé domácí kino :-D


2. 11.

Už je to dost dlouho, co jsem zde psal své zážitky v rámci svého posledního předsevzetí, jak něco málo či hodně zhubnout :-D. No uteklo již pár měsíců a já se během nich snažil chvíli více a chvíli zase méně. Při svém svérázném přístupu k tému předsevzetí jsem začal více chodit do posilovny, běhat, dokonce jsem se jednou odhodlal na squash a jednou do plaveckého bazénu :-D … naopak jsem ovšem měl chvíle, kdy jsem na všechno tak trochu prděl a užíval si takového malého obžerství :-D … ono to taky jde dost těžko, když je člověk každou chvíli zván na tu či onu párty, kde stoly přetékají jídlem a alkoholickými nápoji. No ale i přes řadu úletů, kterých je v životě jistě zapotřebí, jsem se po pár měsících dostal na váhu 123 kilogramů :-o. Samozřejmě, pokud bych se snažil více, tak to mohlo být lepší, ale myslím, že se z toho svět určitě „neposere“, když jsem zrovna nezhubnul o něco více :-D V každém případě mě moje odhodlání neopustilo a pořád se nějak snažím o nějaké to zlehčení svého kroku. Od příštího týdne opět začínám trochu více navštěvovat posilovnu :-D