18. 08.

Deníčku, deníčku … dneska jsem zažil hrozný šok. Sedím dneska v práci a protože mám u kanceláře prosklené dveře, tak vidím v podstatě vše, co se kolem kanceláře mihne. Před chvílí jsem si všiml, že je za dveřmi takový divný růžový obrys, který se pohybuje dost pomalu pozpátku. Opravdu zvlášní pohyb, kdybych neseděl v Chomutově, tak bych si řekl, že mám za dveřmi zhulenýho Jacksona, který se oháknul do růžovýho hábytu. Vzpomněl jsem si, že tady v baráku vyměnili uklízečku, tak jsem si řekl, že to asi byla ona. I když uklízečka v růžovém je teda dost neobvyklý úkaz. No jsem jak stará Blažková, takže mi není cizí nahlýžení přes dveře … tak jsem se nemusel moc dlouho přemlouvat k tomu, abych se šel na ten divný obrys podívat. Aby to samozřejmě nevypadalo tak divně, tak jsem si vzal pár papírů, jako že utíkám do vedlejší kanceláře … jak chytré :-D … jsem to ale prohnaný lišák :-D:-D:-D:-D Vydal jsem se tedy s paklýkem papíru směrem ke dveřím a pomalu jsem otevřel dveře, abych nahlédl na chodbu. Přes malou škvírku jsem vypoulil jedno oko a …. :-o:-o:-o:-o:-o … ještě že jsem dospělý (skoro), jinak bych ještě zařval. Tváří v oko stál přede mnou neuvěřitelný růžový přízrak :-o:-o:-o Jako vím, že uklízečka nemusí být žádná manekýnka, ale tohle … všiml jsem si jenom růžovýho trička a opravdu hoooodně výrazné růžové barvy, která byla rozetřená po celém obličeji … od očí až pomalu po krk :-o Když jsem To na chodbě zahlédl, tak jsem si hned vzpomněl na plakáty skupiny KISS … ti ale měli na obličeji černou a nééé růžovou. No jako správný Blažková jsem doběhl celý uřícený (z toho hrozného zážitku) do vedlejší kanceláře a všem jsem vylíčil, co že nám to konrzuje po chodbě. Jsme taková decentní firma, tak si deníčku nepředstavuj, že hned všichni letěli si růžový přízrak prohlédnout … chodili jsme na záchod v pěti minutových intervalech :-D


11. 08.

Byly doby v mém mládí, když jsem se chtěl stát moderním umělcem … uměl jsem kreslit pěkné panáčky, tak „malíř“ byla ta správná volba. Co si tak matně vzpomínám, tak to bylo myslím období mezi snem stát se popelářem a kosmonautem. Dnes dopoledne se tento můj dětský sen vyplnil. Samozřejmě nebudu se ve své nové kariéře moderního umělce zdržovat nějakými náčrty a skicami … vrhnul jsem (se) hned na moderní malbu na stěnu. Jak odvážné, říkáš si určitě deníčku, že. Abych začal tak nějak od začátku … v práci máme jednu novou kolegyni … ta má výbornou fóbii z vos. V podstatě není den, kdy bych z vedlejší kanceláře nezaslechl neuvěřitelný jekot … tím signalizuje, že se v jejím okolí nachází nějaká vosa … je jedno jak velká či malá, ječí pokaždé tak, jako by kolem ní proletěla vosa velká jako náklaďák. Dnes se ovšem zachovala velmi statečně. Když jsem byl chvíli mimo kancelář, tak se jí podařilo uvěznit vosu do hrnku od kafe, na který položila složku s papíry. Když jsem přijel zpět, tak hned hrdě hlásila, že má zajatce a ať jí okamžitě vyhodím z okna. Vzal jsem tedy onen přikrytý hrneček, došel k otevřenému oknu, rychle sundal papíry a mocným švihem ruky se jal vyhodit onu proradnou vosu. V ten samý moment jsem zjistil, že ta informace o vose nebyla kompletní. Zapomněla mi sdělit jednu podstatnou informaci a to, že hrnek bych stále z části naplněn kávou. Během velmi krátké chvilky se ta „trocha“ rozprskla na okno, kus svítivě zelené zdi, parapet a můj notebook, který je zaparkovaný právě pod tím oknem. V tu chvíli jsem myslel, že drahou kolegyni zabiju :-( Snažili jsme se opravdu urputně ten flek vyčistit, ale i přes naše úsilí na oné svítivě zelené stěně zůstal světle hnědý obrazec nespecifikovatelných tvarů, který bude nejspíše zeď před mýma očima zdobit ještě hodně dlouho.


9. 08.

Minulý týden na mě zase bylo vytírání chodby, jak se dalo předpokládat, moje milá sousedka mi to přišla v neděli připomenout :-( Ta je vždycky tak příjemná, že bych jí nejraději skopnul ze schodů. Nechápu to, ona snad má celé dny na práci jenom to, že kontroluje kdo zrovna vytřel nebo nevytřel. Upřímně musím říct, že jsem se na to zase vybodnul … ovšem tentokrát se sousedka nezdržovala nějakými vzkazy na dveře a utíkala rovnou na byťák. To bys normálně deníčku nevěřil, ona si na mě stěžovala … prý nevytírám a jsem na ní drzý :-D No nevím … já jsem vytřel … jenom to nebylo v neděli, ale ve středu a drzý jsem na ní rozhodně nebyl. Byl jsem spíše arogantní a snažil jsem se jí co nejvíce ignorovat :-\ Jak z mého arogantního chování mohla vyčíst, že bych byl drzý … to fakt nechápu ???

Ta mě s tou chodbou drtí … samozřejmě zrovna jsem se k tomu nedostal v neděli a jak na potvoru jsem měl až do středy hromadu jiné důležité práce :-) … přeci jenom raději zajdu na pivko nebo ke kamarádům na návštěvu, než abych se někde plahočil s hadrem po schodech. Ve středu jsem si nakonec udělal trochu času a ty schody jsem vytřel … no i když vytřel … byl jsem s tím hotový asi za pět minut a to vč. hledání kýble a napouštění vody :-) Po pěti minutách jsem akorát zabouchnul dveře a byl spokojený, jak moc se mi to povedlo vytřít. Nevím jestli má sousedka spočítaný drobky na zemi, ale já jsem rozdíl oproti původní, nevytřené, chodbě rozhodně nenašel. Jediný znak, podle které se dalo vyčíst, že jsem vytíral byla opravdu hodně hlasitě puštěná hudba, která hulákala na celý barák a posunuté body a rohožka. Jsem tak přemýšlel, že bych mohl zavést takové „placebo“ vytírání … vyčíhnu, kdy bude sousedka pryč, vyběhnu a trochu šoupnu body a všechny rozhožky … pak v klidu pootočím tím trapným kolečkem na byt č. 11 (tam bydlí právě ta trůda) a všichni budou spokojený :-D:-D:-D:-D


4. 08.

Můj milý deníčku, dnešek mě utvrdil v tom, že je asi velké neštěstí, když si ze sebe umím udělat občas legraci a dokonce když řadu věcí beru s určitou nadsázkou … a to nejenom můj místní profil a Tebe … můj deníčku :-D:-D:-D Asi je mnohem lepší se chovat neustále „dospěle“ a celým životem proplouvat s tím nejsušším pohledem na věci co se tak v okolí dějí. Nejspíše to tak řada lidí dělá a je jim hodně proti srsti, když to jiní nedělají také.

Tito „dospělí“ mají nejspíše svůj život nalajnovaný do posledního puntíku a každý svůj krok raději padesátkrát zanalyzují, než ho vůbec udělají … je také otázka, jestli ho nakonec vůbec udělají. Pravda, můžou si s klidným svědomím asi říct … to jsem ale dobrý / dobrá, jak mi to v tom životě vychází podle mých představ, protože jsem nikdy neudělal / neudělal žádný špatný krok. Mě osobně se tento přístup k životu opravdu hodně příčí. Já prostě řeším věci impulzivně, dělám si z některých věcí legraci a velkou spoustu věcí beru s nadsákou … tak se mi každou chvíli povede zahučet do nějakého průseru :-D. V podstatě velká většina věcí, co se mi v životě staly, se staly proto, že jsem to či ono řešil „po svém“. No jo, říkám si pak kolikrát, že jsem asi kretén, že takové věci dělám, ale jsem to prostě já.

No pravda, už mám asi věk na to, abych se začal chovat jako dospělý suchar, který dělá jenom ty správný rozhodnutí … to by možná nebylo vůbec špatný. Já bych si tak oddychl od řady problémů a věcí, které pak zpětně musím vysvětlovat (i když mnohdy zbytečně) a řešit. Já bych byl opravdu asi ten nejšťastnější člověk na světě. No nemyslíš si to deníčku? Odpovím si na to sám … HOVNO … nebyl bych. Měl bych možná v životě mnohem méně problémů, ale v sedmdesáti bych se otočil za svým životem a řekl bych si … proč jsem do prdele ve třiceti udělal ze života něco tak nudnýho! Jo do třicítky jsem byl sráč, který posral co se dalo, ale rozhodně jsem se nenudil, ale pak … nuda … nuda … nuda. Já se nechci nudit … nesnáším to … takže budu muset risknout to, že si zbytek života budu do nekonečna komplikovat „svými“ postoji a zbrklými rozhodnutími, ale za třicet nebo čtyřicet let si budu moci říct … já se během svého života opravdu nenudil.

Za posledních pár měsíců jsem udělal tunu špatných rozhodnutí a kolikrát mi přijde, že snad i soutěžím o to, který den bude na špatná rozhodnutí bohatší. No upřímně, jsem prostě jenom člověk a ne stroj. Neumím dopředu říct, jestli to či ono rozhodnutí nebo jenom myšlenka jsou správné nebo ne. No a některým lidem to přijde asi divné nebo je to štve nebo já nevím co. Co po mě tito lidí chtějí? Mám se stát sucharem a pronudit zbytek života? … no kdybych být upřímný … hodně … tak jim do očí řeknu … nabouchejte si takový pohled na svět do prdele. Ovšem tak upřímně se jim to říct nejde. Jsem prostě jenom člověk se svými chybami … jsem jaký jsem a takový prostě a jednoduše zůstanu.