26. 06.

Dneska jsem byl na večeři s kamarádkou … ještě nikdy nebyla v jirkovské pizzerii Quaranta, tak jsem tam s ní zašel … i přes svůj předchozí otřesný zážitek se špagetami. Rozhodně jsem zavrhnul špagety, protože ty tam neumí, tak jsem se rozhodl pro pizzu. Objednal jsem si quatro formaggi.

Musím říci, že oproti předchozí špatné zkušenosti to tentokrát vynikající. Na této sýrové pizze jsem si opravdu pochutnal a když jsem si po jídle objednal latté, tak jsem byl překvapený ještě více. Tak výborné latté s hustou pěnou jsem snad ještě neměl.

Původní špatné hodnocení bych proto rád změnil. Pizzu a latté dělají v Quarantě opravu vynikající, takže bych za to mohl dát plný počet hvězdiček …. i když obsluhu jsem tam minule zažil příjemnější ;-) … no to bych nebyl já, abych si něco nenašle :-D


24. 06.

Můj milý přitroublý deníčku … dnes bych se ti rád svěřil s něčím opravdu pikantním. Jeden z mých kamarádů (myslím, že jsem ti o něm již psal, když přepálil startovací šňůru u svého benzínového autíčka) má velmi rád pálivé jídlo … byla doba, kdy ho běžně uspokojilo v jídle tabasco, ale jak „blbec“ pořád testuje něco nového, tak mu nejspíše odumírají chuťové buňky, tak se jeho míra „spokojenosti“ z pálivého jídla trochu zvyšuje.

Před pár dny jsem byl u něj na oslavě a už jsem si zvykl, že každou chvíli přiběhne s novou papričkou a dává každému ochutnat. No i nyní opravdu nepřekvapil a jenom jsem dosedl, přiběhl ke mě s miskou, kde měl nakrájenou pěkně vypadající žlutou papričku. Dal mi přednášku, že je to vynikající paprička Habanero … když se začne kousat, tak je chvíli výborně sladká a pak „lehce“ pálí. Bylo mi divné, že se jeden z kamarádů, který přišel dřív divně usmívá, když mi byla paprička servírována, ale i tak jsem rozhodl, že tuto vynikající a lehce pikantní papričku ochutnám … jsem blbec, že se nechám vždycky přemluvit … jako bych ho neznal.

No paprička mi ještě ani nedopadla na jazyk a už jsem měl celou pusu v jednom ohni. Nevím, kde vyčetl tu super teorii o tom, jak je Habanero výborně sladká a pak lehce pikantní. Něco tak brutálně pálivého jsem snad ještě neochutnal … onen kamarád, co se tak divně usmíval se začal opravdu nezřízeně smát a začal mi radit, že to hlavně nemám zapíjet pivem a že když do sebe naházím nějaký chleba, tak to pálení pomalu (asi do půlhodinky) odezní. No chleba jsem spořádal skoro půl bochníku a ještě za hodinu jsem cítil lehké štípání.

Až potom, co jsem se nechal ukecat a Habanero ochutnal mi ten blbec řekl, že je to snad druhá nejpálivější paprika na světě. Myslel jsem, že ho zabiju. Příště vím, že si mám dávat opravdu hodně pozor na to, když mi tenhle kamarád řekne, jestli si nedám něco „lehce pikantní“. Je docela zajímavé, že asi hodinku na to nám naservíroval ještě jednu zelenou papričku … jalapeño … nevím čím to bylo, ale tato normálně pálivá paprika mi přišla, jako bych se zakousnul do zelené kápie … asi mi taky začali odumírat chuťový buňky :-(

Teď v neděli jsme byli s tímto kamarádem grilovat a opět mi začal vyprávět o chutné papričce, kterou si pořídil … prý je to opět Habanero, ovšem tentokrát červená … hned na začátku vyprávění jsem mu vysvětlil, že nic takového už ochutnávat nebudu … prý je to ale škoda, je prý ještě lepší, než ta žlutá :-) No upřímně si neumím představit, že by mohlo něco „lepšího“.

Na začátku jsem psal, že je trochu blázen … tak to teď dokonale potvrdil. Nedalo mu to, že si dává jenom druhou nejpálivější papriku, tak si přes eBay objednal semínka té nejpálivější. Od teď si budu muset dávat hodně velký pozor, co u něj budu ochutnávat. Tato prý pálí až třikrát víc než Habanero :-)


21. 06.

Tak jsem dnes opět vyrazil do restaurace. Pozval jsem jednu slečnu na obídek a tak jsem chtěl zapůsobit jako ten správný romantik :-D Slyšel jsem už párkrát od známých o nové pěkné restauraci, která se otevřela u vesnice Drmaly. Ještě jsem tam nebyl, tak jsem si řekl, že jí alespoň vyzkouším. I když je restaurace zapíchnutá v lese, trefil jsem tam i bez bloudění ;-)

Na první pohled musím říci, že je to opravdu nádherná restaurace. Nově opravený dům s posezením venku a bazénem, který je z větší části obklopený lesem. Hned jak jsme si sedli přiběhl velmi příjemný číšník (majitel) a dotazoval se, co si dáme. V jídelníčku byla opravdu obsáhlá nabídka jídel všech druhů a to včetně zvěřiny … kdo by to byl řekl, když se restaurace jmenuje „Myslivna“ :-). Musím říci, že jsem se opravdu nemohl rozhodnout, co si mám dát. Měl jsem chuť v podstatě skoro na všechno co měli. Moje nerozhodnost byla nejspíše natolik okatá, že mi byli doporučeny ještě hotovky … svíčková atd. Když mezi hotovkami padlo slovo „jahodové knedlíky“, tak jsem opravdu neodolal a objednal si je. Pravda v myslivecké restauraci by si člověk měl dát spíše nějakou specialitu ze zvěřiny, ale když jsem zaslechl „jahodové knedlíky“, tak jsem velmi rychle zavzpomínal, jak jsem je měl (a v podstatě pořád mám) rád a bylo jasné, že si nemůžu dát nic jiného. Většinou se dělají ovocné knedlíky z marmelády, ale bylo mi řečeno, že jsou z čerstvých jahod, tak jsem byl opravdu zvědavý.

Po chvilce se přede mnou objevili čtyři kulaťoučké knedlíčky, které vypadali naprosto úžasně. U vedlejšího stolu se hned číšníka dotazovali, zda-li by si je mohli také dát. Jaká smůla (samozřejmě pro ně), že jsem dostal poslední porci. Něco tak vynikajícího jsem v restauraci již dlouho neměl. Knedlíčky byli naprosto vynikající, jako bych si je udělal doma. Po vynikajících knedlících jsme dostali ještě malý dezert v podobě jahodového koláče … no co budu povídat, nádhera.

Musím říci, že jsem byl v této nové restauraci opravdu spokojený, tak jako již dlouho nikde. Absolutně nádherné prostředí u lesa, příjemná obsluha a hlavně vynikající jídlo. Kdybych měl tuto restauraci hodnotit hvězdičkami, tak by dostala určitě pět hvězdiček ;-)


21. 06.

Vezl jsem včera kamarády na letiště do Prahy, protože odlétali na dovolenou na Mallorcu … upřímně musím říci, že bych se nejraději zabalil do kufru a jel s nimi, no ale fungoval jsem pouze jako taxikář :-) Když jsem už byl v Praze … jel jsem ještě s kamarádkou, abych tam nezůstal tak sám :-) … tak jsme si řekli, že bychom si mohli zajít do kina … bylo asi půl deváté, tak to ještě stihnu nějaký ten film. Dorazil jsem na Zličín a na výběr byli ještě myslím čtyři filmy. Bohužel jsem asi o šest minut propásl nové Letopisy Narnie, což je docela škoda, docela rád bych to viděl. No nevadí, další na seznamu byl film Bobule … podle ukázek to byl docela dobrý film … tak jsme na něj zašli.

Začátek filmu mě teda moc neuchvátil, nějak mi ten děj vůbec nezapadal do těch ukázek kolem vína, takže jsem si už od začátku říkal, že to bude určitě klasická hrůza, kde nejlepší scény vyplácali na ukázku do reklam. To zklamání ale netrvalo dlouho a zbytek filmu byl docela obstojný a vtipný. Samozřejmě se to nemůže srovnávat s jinými opravdu povedenými českými filmy, ale je to film, kde člověk nemusí moc přemýšlet a pobaví se :-) Rozhodně se tento film vydařil více, než František je děvkař, na kterém jsem byl před nedávnem.


19. 06.

No … je to něco málo přes dva týdny, co jsem se tu rozhodl … skoro až veřejně zavázal … že se dám znovu na hubnutí a shodím nějaké to zanedbatelné kilo … myslím, že jsem mluvil o nějakém půl metráku :-D … tak je asi načase trochu zhodnotit ty první dva týdny mého hubnoucího nadšení. Kdybych to shrnul bodově tak jsem za celé dva týdny byl v posilovně pouze jednou a nějakou tu normální stravu jsem dodržoval spíše sporadicky. Nějak extra se člověk samozřejmě nepřejídá, ale určitě se nedá říct, že bych si tu a tam nedal nějaký ten alkohol nebo si večer nedal větší a méně zdravou večeři. Ovšem i přes tento svérázný způsob držení diety se mi podařilo shodit skoro dvě kila a současná váha je teď 131,8 kg … pouze pro upřesnění … začínal jsem na 133,4 kg. No za dva týdny to asi není žádný zázrak, ale mohlo to dopadnout i hůře :-D Myslím, že za tento výkon si odměnu rozhodně nezasloužím, tak asi nehrozí riziko, že bych s odměňováním se skončil na 140 kilech :-D No nic … další dva týdny se pokusím brát tento svůj pokus (už asi miliontý v pořadí) trochu vážněji a třeba se mi zadaří shodit o něco více než za tyto první dva týdny ;-) Za hodinku vyrážím do posilovny, abych se sám utvrdil v tom, že to snad už konečně beru taky trochu vážně :-).


15. 06.

Tak včera nastal den, kdy si kamarádka mohla konečně vyrazit pro svého nového psa. Jak u nás bývá zvykem, bylo nutné tuto cestu absolvovat s mnohočlennou delegací, aby nový přírůstek v naší partě neměl pocit, že se stěhuje k někomu, kdo mu nezajistí dostatečný počet nových kamarádů.

Vyrazili jsme tedy hned dopoledne směr Hostinné … Chlívák bydlel pár kilometrů za tímto městem. On ten nový kamarádky hafan se samozřejmě Chlívák nejmenuje … má celkem v znešené jméno … Chandler Chocolate od Tří jasanů … ale v době, kdy jsme mu všichni kolektivně vybírali jméno (které muselo začínat na Ch), padlo mimo jiné také jméno „Chlívák“. Uznejte, že se jedná o opravdu originální jméno pro psa a jistě v místním parku mnoho Chvíláků neběhá. I přes všechno naléhání a velmi silný lobing z mé strany zvítězilo bohužel jméno Chandler :-( … no nevadí, pro mě to je Chlívák a basta.

Nuže, vydali jsme se tedy do Hostinného pro Chlíváka. Ještě že včera nepařilo, to bych v autě asi umřel. Po čtyřech hodinách jízdy a jedné obědové zastávce v Mladé Boleslavi jsme dorazili na místo. Několikero malých hnědých koulí se promenádovalo ve svém výběhu … bylo úžasné sledovat, jak od minulé návštěvy vyrostli. Od minula byli také mnohem aktivnější, každou chvíli se tam někdo řezal a nebo se snažil zlikvidovat tu či onu květinu či strom, který jim ve výběhu překážel. Chlívák se nám prezentoval snad ve svěch pózách … jako spící nejhodnější štěňátko i jako zákeřný hajzlík, který útočí na své nic netušící sourozence. Jelikož jsem před pár týdny byl ten, kdo vlastně Chlíváka vybral, poslouchal jsem každou chvíli větu „Vidíš, cos to vybral za psa“. Zajímavé bylo, že ta věta padala snad ve všech případech … když ležel a spal … to jsem zrovna vybral toho nejlínějšího psa … když zase likvidoval okolní flóru … to jsem zase vybral toho nejničivějšího psa … o tom, kdy se urputně řezal se sourozenci nebo zrovna nejvíce kňoural ani nemluvím … za všechny jeho „špatné“ vlastnosti jsme prostě mohl já :-D

Po vyřízení nějakých těch kupních formalit jsme se vydali na dalších cca. 250 kilometrů směrek k domovu. Upřímně jsem měl docela strach, že mi milý Chlívák zaneřádí auto snad vším co z něj může vypadnout, ale musím říct, že se držel opravdu statečně. Za celou cestu jenom spal a nebo hloupě čučel :-) Během některých „čůracích“ přestávek se kolem Chlíváka srocovalo opravdu dost lidí, kteří si ho chtěli prohlédnout nebo pohladit. Je pravda, že je opravdu kouzelný … neuvěřitelně pěkná, hnědá, sametová koule :-) takže o obdivovatele neměl nouzi. Po čtyřech hodinkách a několika zastávkách jsme dorazili konečně zpět do Jirkova. Během tří hodinek po příjezdu se u Chlíváka vystřídal snad každý, kdo se do naší delegace nevešel.

Chlívákův příjezd jsme samozřejmě náležitě oslavili a přivítali ho tak mezi námi :-) Snad se mu bude v Jirkově líbit ;-)


9. 06.

Tak se pomalu blíží den, kdy si pojede kamarádka pro Chlíváka … tedy Chandlera Chocolate od Tří jasanů. Už jsem pro něj začal připravovat jeho vlastní blog :-D Tady jsou poslední fotky před tím, než dorazí do Jirkova. Nuže … toto je Chlívák aka Chandler Chocolate od Tří jasanů:



8. 06.

Dneska jsem si došel na pozdní oběd / večeři do Pizzerie Quaranta v Jirkově. I když je již nějaký ten týden otevřená, ještě jsem tam nezavítal a protože si jídlo kamarádi pochvalovali, tak jsem tam zašel, místo toho, abych v neděli odpoledne narychlo něco vařil. Pizzerie Quaranta je v budově, kde bývávala Restaurace u Lva … to bývávala absolutní katastrofa :-) … no ale posezení na venkovní zahrádce je tam pěkné.

Jelikož jsem zašel do italské restaurace, rozhodl jsem se, dát si něco italského. Pro první dojem je většinou lepší zvolit něco opravdu klasického, co vaří snad v každé italské restaurace a podle čeho se dá poznat, jak dobrá či naopak špatná je ona restaurace. Mám opravdu k smrti rád špagety a proto jsem zvolil boloňské špagety … jaká to klasika.

Na jídlo jsme čekali střední dobu … byla neděle a v restauraci bylo pár lidí, tak bylo čekání přiměřené. Když mi donesli objednané špagety, tak jsem … bohužel … hned na první pohled viděl, že je to spíše průser, než kulinářský výtvor. Místo špaget byli v misce srolované spíše nudle do polévky smíchané se směsí krájných rajčat, protlaku a masa … podle jejich síly bylo patrné, že „al dente“ byli již dlouho před tím, než je kuchař vytáhl z vody … bohužel. V této pizzerii rozhodně nečekejte, že dostane opravdu správně uvařené špagety, které budou zalité lahodnou směsí drcených rajčat a masa a zasypané parmezánem. Jistě by člověk šel do italské restaurace s tím, že tomu tak bude, hlavně u jídla tak klasického, jako jsou právě boloňské špagety. Je opravdu zajímavé, že o parmezánu, který byl psaný v jídelním lístku, nebylo vůbec slyšet. Nejspíše jej kuchař zamíchal do již tak strašné směsi nudlí a omáčky. Jediná chvíle, kdy jsem postřehl něco podobné parmezánu byla ta, kdy servírka odnesla mojí misku … na stole zůstalo přilepené cosi, co jako parmezán vypadalo.

Pokud bych si mohl dovolit malé srovnání, tak jsem byl den před tím v Globusu na rychlém obědě. Shodou okolností jsem měl také boloňské špagety. Je pravda, že byli sypané obyčejnou strouhanou cihlou a ne parmezánem, ale pochutnal jsem si na nich opravdu mnohem více, než v Pizzerii Quaranta. Pokud budete mít tedy někdy chuť na opravdu dobré špagety, bude lepší, když se Pizzerii Quaranta vyhnete. Možná jednou pozvu místního kuchaře či kuchařku na špagety k sobě domů, abych jim ukázal, jak vypadají opravdu dobré špagety.

Asi jediné, co tak strašný dojem z jídla v této pizzerii zachránilo, byla červenovlasá slečna (paní) servírka :-D Kdybych se pasoval do role Charlese Duchemina, dal bych pizzerii Quaranta max. jednu hnězdičku … a to pouze za tu příjemnou obsluhu.


8. 06.

Na včerejší den jsme s přáteli plánovali návštěvu Karlštejnu. Kamarádka dostala ke třicátinám let balónem a měla letět právě včera poblíž Karlštenu. Bohužel se počasí moc nevydařilo a tak když se kamarádka po telefonu dozvěděla, že se létat nebude, rozhodli jsme se, že vyjedeme do Prahy. Už jsme společně delší dobu nebyli v kině, tak jsme se vydali na Zličín do CinemaCity. Po delším domlouvání, kde chtěl jít každý z nás na jiný film jsme se domluvili na jednom společném … František je děvkař.

Koupili jsme lístky a ještě zašli po pár obchodech … kolem čtvrté jsme ještě vzali útokem prodej popcornu a jiných „laskominek“ do kina … nakoupili jsme několik litrů nápojů, gumové medvídky, popcorn a nachos se sýrovou omáčkou a náležitě nabaleni jsme vyrazili do sálu čekajíc na umělecký zážitek v podobě nového českého filmu. Prvním „překvapením“ bylo skoro plné kino … kromě dvou sedaček bylo vše naprosto prázdné :-D … no že by to byla známka kvality filmu?

Po několika ukázkách na romantické filmy to začalo … jelikož tam hraje Josef Polášek, očekával jsem film plný humoru, kdy se budu bavit od začátku do konce … pro ty co tohoto herce neznáte bych připomněl jeho nezapomenutelnou reklamu na „náhradní pitel … Orbit … který si můžete kdykoliv dofóknót“. No bohužel moje očekávání se moc nenaplnilo … je pravda, že to bylo lepší, než se s kamarádkami plahočit po nákupním centru a hodiny vyčkávat až si ta či ona vyzkouší to pěkné tričko, ale asi bych velmi snadno našel i lepší zábavu. Film „František je děvkař“ není úplně nejhorší film, co jsem kdy viděl, ale je to klasický céčkový film, na který se podíváte jednou a po krátké době na něj rádi zapomenete.


2. 06.

Patřím k lidem, kteří se asi do nekonečna snaží shodit nějaké to kilo na víc … i když v mém případě s píše nějakou tu tunu na víc :-D Za posledních pár let jsem měl několik „záchvěvů“, kdy jsem si řekl, že bych měl něco se sebou dělat. Výsledek byl asi pokaždé stejný, jako u řady jiných lidí. Ten měsíc nebo dokonce i dva držíte diety, cpete se prášky nebo do sebe lejete koktejly a výsledek … no shodíte těch pět nebo i deset kilo. Pěkný, ale proč to tak nejde dál. Jako jiní si člověk řekne … no super, shodil jsem těch pár kilo, tak si teď za odměnu dám něco dobrého a budu zas pokračovat. Ovšem najednou zjistíte, že se odměňujete tak dlouho, až těch pět či deset kilo máte zase nahoře … to v lepším případě, nebo si nahodíte ještě něco navíc. Toto snad každýho odradí od dalšího hubnutí. Po pár měsících či letech se tento koloběh opakuje.

Taky jsem prošel těmito koloběhy a postupnými pokusy jsem se dostal na neuvěřitelných 146,5 kg … pořád jsem si říkal, že mám váhu do 150 kg, tak když mě zváží, tak je super. Ovšem najednou jsem zjistil, že mě moje milovaná váha bude vážit už jenom chvíli a to je opravdu průser. Na radu některých známých jsem se vydal do Prahy na nějakou specializovanou kliniku. Tam mi pan doktor vysvětlil všechny výhody bandáže žaludku a se slovy „vám stejně nic jiného nepomůže“ mě poslal domů, abych si všechno rozmyslel. Upřímně se musím přiznat, že mě přednáška o bandáži moc nenadchla a to, když mě šmahem ruky odepsal, že jinak stejně nezhubnu mě navíc dost naštvalo. Přeci mi nějaký doktůrek nebude tvrdit, že nemám tolik vůle, abych těch pár zbytečných kil (asi půl metráku :-D) neshodil.

Započal jsem proto svůj další koloběh :-) ovšem řekl jsem si, že se tentokrát k tomu postavím trochu zodpovědněji a tak jsem si řekl, že je určitě zbytečné se trápit pouze na dietě a tak jsem se vydal do místního fitka, kde nabízí kurz hubnutí. Po první konzultaci jsem se rozhodl, že se do toho pustím a začal jsem svůj další pokus o hubnutí. Nafasoval jsem rozpis jídla … je zajímavé, že jsem mohl i některé věci, které jsem při bývalých dietách nemohl, ale samozřejmě nemohl jsem to přehánět. Začal jsem držet dietu a hlavně jsem začal cvičit. Po měsíci a půl jsem se postavil na váhu a váha byla 132 kg. Úžasných skoro 15 kg dole a způsob nebyl tak hrozný … na jídlo i porce jsem si zvykl docela rychle a to cvičení bylo taky super … jak člověk sedí celé dny u počítače, tak to bylo hodně příjemné zpříjemnění :-)

Jak to tak ale bývá, opět nastal začátek konce tohoto koloběhu. Najednou jsem párkrát vynechal se slovy … dneska mám moc práce, tak zajdu příště. Ovšem takto jsem to dělal čím dál častěji a celý pokus o hubnutí šel zase do kytek. Teď je to zas pár měsíců, co jsem v posilovně nebyl a začal jsem opět jíst a pít jako před tím … i když se trochu snažím, abych to nepřeháněl. Váha sice o moc nevyskočila … jenom o 3 kila … ale už se zase cítím blbě.

Rozhodl jsem se proto, že se z toho tady „vypíšu“ a udělám tu ze sebe trochu vola. Přeci zase nepřiberu zpět na těch skoro 150 kg … to bych byl opravdu debil! Takže se do toho pustím znovu a pokusím se to tu zdokumentovat … doufám, že to nebude průser :-D

Takže dneska začínám další (už asi miliontý) koloběh svého hubnutí … teď už to musím vydržet!

A dnešní startovací stav … váha 133,4kg … podle kalkulačky BMI 42,1 … to je myslím kategorie „infarkt do 24 hodin na 99%“ :-D.