5. 07.

Je to dva měsíce, co jsem poprvé navštívil nový fast food v Chomutově a byl to po dlouhé době vskutku vynikající kulinářský zážitek. Milovníci žabích stehýnek a dalších laskomin prominou, že nazývám jídlo z rychlého občerstvení kulinářským zážitkem, ale jsem hamburgerožrout a tak mne dobrý hamburger umí dojmout skoro až k slzám :-D

Šílenou krávu jsem již navštívil několikrát a bylo docela vtipné, že jsem byl asi při třetí návštěvě odhalen, že jsem napsal recenzi na svůj blog. Ono psát anonymně recenzi je pěkný, ale když pak druhá strana ví, kdo jste, začnete přemýšlet, jestli jste nenapsali něco přehnaně špatně. Bylo pár restaurací, o kterých jsem psal dost nevybíraně (i když si to zasloužili), tak se jim raději vyhýbám, aby mi v jídle neskončilo něco jiného, než tam normálně dávají :-D

Každopádně zde se dostalo mé recenzi pěkného přijetí a od té doby je mi slibováno, že příští zkouška jejich hot texas burgeru bude výrazně lepší. Trochu podvědomě jsem se dalšímu testování vyhýbal, ale spíše proto, že jsem si velmi oblíbil místní cheeseburger. Dnes ovšem nebylo možné couvnout. Při objednávce jsem byl místní milou obsluhou dotázán, zda-li si nedám znovu hot texas burger, že jsou už prý na mě připraveni :-D Tomu se nedalo odolat a tak jsem si ho dal.

A musím říci, že připraveni byli! Šéfík přikvačil s dvěma skleničkami papriček, abych si vybral, jak moc budu chtít u texas burgeru umírat :-D Nechal jsem to na něm s tím, že v nejhorším případě už nepřijdu … pokud bych u toho hot burgeru umřel úplně.

Pro dnešní konzumaci jsem zvolil trochu jiné pořadí … při první návštěvě jsem si nechal texasana až na konec, dnes jsem ho nasadil hned na první chod. Byl jsem natolik natěšen na druhý pokus, že bych to asi dalších deset minut nevydržel. Dnešní verze byla o poznání trochu jiná a cheeseburger, který jsem si také dal, vypadal proti dnešnímu texasanovi jako takový chudý příbuzný. Už od pohledu šlo o absolutní parádu. Málo kdy se stává, že restaurace dělá po otevření kroky dopředu a zlepšuje se, spíše to bývá naopak. Ovšem v Šílená kráva udělala s tímto texasanem už na první pohled hodně velký skok.

Zatím jsem se ještě nezakousl :-D Jenom jsem ho rozbalil, nafotil a rozposlal po kamarádech, aby jim zdravě zaskočilo u klasických kledlíků a gulášů, kterými se dnes futrovali.

Už se to nedá vydržet … jdu do toho ….

 

… omlouvám se za malou pauzu. Ale dobrých deset minut jsem se ukájel pojídáním této neskutečné dobroty. Bylo to něco neuvěřitelného. Musím na tomto místě opravdu smeknout místnímu šéfkuchaři. Takto excelentní hamburger jsem opravdu ještě nikdy nejedl. Za poslední dva měsíce jsem objevil pár skvělých restaurací, kde měli opravdu špičkové hamburgery. Ovšem místní texasan, s vynikajícím výběrem chilli papriček, se během dlouhé chvíle, kdy jsem si jej vychutnával, vyškrábal až na samotný vrchol.

Nechat výběr množství a typu papriček na šéfkuchaři byl ode mne vynikající krok. Tento texasan byl opravdu vynikající … skvělá kombinace masa, papriček, zeleniny, rajčátek a fazolek … dnes byl poměr absolutně vyvážený a není možné mu vůbec nic vytknout. Na stupnici od jedné do deseti bych zvolil určitě jedenáct :-D

Osobně bych se přimlouval za to, aby přesně toto složení hot texas burgeru bylo uchováno jako standard a už nikdy nebylo nabízeno jinak. Myslím, že si ho lidé budou už podle názvu kupovat s tím, že je bude pálit a tento texasan je nezklame. On je proklatě ostrý!

 

Nakonec musím poděkovat za malý dárek, který jsem objevil až poté, co jsem zfutroval první burger … dostal jsem několik sušených chilli papriček :-) Opravdu moc děkuji a brzy na ně určitě najdu nějaké uplatnění.

 

Za dnešní kulinářský počin skládám ohromnou poklonu!


4. 05.

Tento týden mi přistál za stěračem letáček, ve kterém byla nabídka nového fast foodu v Chomutově. Už název a grafické ztvárnění mě opravdu zaujalo … název „Mad Cow“ je pro fast food docela vydařený. Informace z letáčku a ze stránek o používání 100% masa a o nešizení zákazníků mě velmi potěšila a byl jsem zvědavý, jestli je tomu skutečně tak. Podobnými hesly se honosí také např. McDonald a zde se dá o 100% mase a nešizení mluvit pouze ve spojení s hodně černým humorem.

Po dvou dnech váhání jsem se dnes rozhodl tento fast food vyzkoušet. Nikdy bych neřekl, že se při návštěvě fast foodu tak pobavím :-)

Objednal jsem si sebou dva hamburgery (jeden Hovězí Big Burger a jeden Big Hot Texas Burger – na ten jsem se těšil nejvíce) a tři kebaby s telecím a krůtím masem. Osobně moc kebabu neholduji kvůli spíše špatným zkušenostem, ale hamburger je moje krevní skupina. Tedy domácí hamburgery, ty které si člověk doma uplácá z právě umletého hovězího, doplní čerstvou zeleninou a celé to obalí do dobré housky. V tomto směru byla má očekávání hodně vysoká, jelikož velká část fast foodů malého typu smaží takové ty mražené hnusy, ve kterých ani není poznat, z čeho to vlastně je.

Na objednané jídlo jsem čekal skoro dvacet minut a to jsem byl první a jediný na řadě, takže označení „fast“ food je trochu nadnesené. Takže mi to nedalo a hned jsem prohodil poznámku, že se měli jmenovat spíše „slow“ food :-D Ovšem vůbec to nevadilo, obsluha byla příjemná, byl pěkný den, tak proč by člověk spěchal. O trochu vtipnější bylo to, že po patnácti minutách mi příjemná obsluha oznámila, že tortily, v kterých měl být kebab zabalen nejsou a jestli nevadí, že je dostanu v řeckém chlebu. Po tomto sdělení jsem měl trochu strach, že doba prodlouží na dalších 15 minut, ale už to tak strašné nebylo. Poslední perličkou bylo, když jsem byl skoro u auta a za mnou prchala slečna se zabaleným kebabem s tím, že mi ho zapomněli dát do tašky :-D

Nákup všeho jídla byl opravdu vtipný. Odcházel jsem s narvanou taškou z Globusu a plechovkami pití po kapsách. Už v autě jsem samozřejmě začal načuhovat do prvního zabaleného hamburgeru s tím, že bych ho mohl zhltnout, než dorazím do práce. Ovšem poté co jsem okem přeměřil jeho velikost, jsem tento plán rychlé konzumace hodně rychle zavrhl. Hamburgery jsou opravdu BIG, jak se v jejich názvu píše, takže konzumace v autě za jízdy, když řídíte, je zcela vyloučena.

Po deseti minutách jsem se do toho mohl konečně pustit. Kebab jsem pěkně rozdal, zhltnul jsem hranolky (opravdu dobré) a slavnostně jsem se usadil ke svému hamburgeru. Jako první přišel na řadu Hovězí Big Burger, pálivého texasana jsem si nechal jako zlatý hřeb. Hovězí burger byl vynikající, našel jsem v něm skutečně burger z mletého hovězího, dokonce byl upečen uprostřed do růžova, jak to mám rád :-D Na kupovaný hamburger z fast foodu opravdu, ale opravdu, vynikající. Koupený hamburger jsem takový ještě nezažil, ale slyšel jsem o něm (už se skoro dva měsíce chystám na cestu do Berouna do BlackDog Cantina na pořádný Infarkt Burger, ale pořád se mi nepoštěstilo se tam dostat). Takže takovýto fast food v Chomutově je pro mne opravdovým potěšením.

Po výborném Hovězím Burgeru jsem rozbalil Big Hot Texas Burger, na který jsem se po prvním zážitku s hovězím burgerem těšil ještě více. Zde ovšem musím říci, že byl pouze dobrý. Ingredience i jejich množství bylo skvělé, stejně jako u toho prvního. Akorát ta kombinace nebyla úplně ono. Houska byla potřeba pastou z fazolí a kukuřice, která byla dobrá, ale moc mi tam nesedla. Osobně bych si pod názvem Big Hot Texas Burger představil něco jiného, něco více pikantního. Zkusím při příští návštěvě navrhnout, jestli by jej nechtěli trochu pozměnit. Místo fazolové pasty by klidně mohla být omáčka, jako v hovězím burgeru, trochu méně slaniny a viděl bych tam např. nakrájené jalapeňo nebo nějakou podobnou papričku.

Celkový dojem, který na mě nový fast food Mad Cow udělal, je vynikající. Mají sice drobné mušky, které člověk přejde s úsměvem, ale to co se u takového podniku nejvíce počítá … jídlo … to je skvělé. Doufám, že jim nadšení dlouho zůstane a kvalita bude stejná nebo se stále zvyšující. Už se těším, až sem zavítám příště, abych vyzkoušel jejich další nabídku. Vřele všem milovníkům dobrého jídla doporučuji.

Aktualizace:

V rámci podpory této výborné fast food restaurace v Chomutově zde uvádím kontakty:

Kontakt na Mad Cow v Chomutově:
Vršovců 1132/26, Chomutov
Telefon: 731 338 692, 731 338 632
www.mad-cow.cz


27. 02.

Od Balounova nastěhování utekl první týden a jelikož se svému největšímu koníčku věnuje opravdu intenzivně, zas tak často ho doma nevídáme. De facto ho potkáme občas až v noci, kdy ve více či méně pohrouženém stavu dorazí z místního výčepu.

Podstatou naší humanitární pomoci bylo to, aby si našel práci a dostal se nějak ze svých problémů. Můj druhý švagr mu i přes určitý odpor domluvil možnou práci u nich ve firmě. Jelikož nebyl nástup možný ihned, překvapilo nás, že Baloun neváhal a našel si docela záhy první brigádu.

Za poslední půlrok jsem Balouna zažil pouze v roli velkého chudáka, kterému štěstí nepřeje a přesto, že by chtěl hrozně moc pracovat se mu nedařilo. Většinou byla na vině jeho záda. Mnohdy ho začala bolet už ve chvíli, kdy se o práci jenom doslechl a tak nemohl nikam nastoupit. Dokonce absolvoval několik pohovorů a myslím, že i několik dní do jedné práce nastoupil.

Odpor mého druhého švagra ohledně shánění práce pro Balouna plynul právě z jednoho pokusu mu domluvit práci. Přestože se mu na práci ptal, Baloun se nakonec ani neobtěžoval, aby přijel a o práci se zajímal. Jistě chápete, že můj druhý švagr vypadal dosti jako trouba a tak se mu do dalšího shánění práce pro Balouna nechtělo. Ale tchýně Ála se tak snažila, aby švagra přemluvila, že nakonec po jejím naléhání a naléhání své ženy svolil, že se znovu zeptá.

Sám jsem si také prošil tímto troubovým obdobím, kdy jsem se mu u kamarádky snažil dohodit práci ve firmě, kde kamarádka pracovala. Snažil jsem se přimluvit s tím, že je Baloun pracovitý a nemá štěstí na práci a světe div se, byl přijat. Jestli to bylo po mé přímluvě, nebo tak oslnil svého budoucího zaměstnavatele, to se už nedozvím. Od té doby jsem se raději s mojí kamarádkou nebavil. Nevěřili byste, ale přestože byl přijat, v této práci nestrávil ani vteřinu. Hned poté, co ho přijali, ho začali bolet záda z práce, kterou ani nevyzkoušel. Natolik se za jeho chování stydím, že věřím v tom, že kamarádku dlouho nepotkám.

Každopádně to vypadalo, že se blízká na lepší časy. Do nástupu do nové práce zbývalo ještě dost času a tak přišel sám s brigádou, kde si zatím vydělá nějaké peníze. Je zajímavé, že se nakonec objevilo více nabídek, tak si mohl skoro vybírat. Ale zůstal u práce, kterou mu domluvil švagr a ještě pracoval na brigádě.

Ano pracoval! Záměrně jsem použil minulý čas, protože brigáda vzala za své dosti záhy. Potkal jsem ho chvíli poté, co přijel z brigády. Hned mi ve zkratce vylíčil, jak to bylo strašné a že ho budou hrozně bolet záda. Zatím ale bolest nebyla evidentně tak velká, protože hravě zvládl udělat další šichtu ve výčepu.

Druhý den ráno jsme, jako každý pracovní den, vstávali s přítelkyní a chystali se do práce. Baloun měl dle původního plánu vstávat také brzy, aby stihl odvoz do práce. Čas ráno utíká docela rychle a už bylo po sedmé hodině a Baloun stále nic. Vesele si podřimoval v našem pokoji, jako by se nechumelilo. Až odpoledne jsem se dozvěděl, že bolest zad byla tak intenzivní, že nemohl druhý ani další den nastoupit. Myslím tím nastoupit na brigádu. Bolesti asi přetrvávají hlavně v dopoledních hodinách, protože odpoledne absolvoval další dlouhou výčepní seanci.

Já chápu, že mají lidé občas problém se zády, ale neumím pochopit, že se na to řadu měsíců … a možná i pár let … vymlouvají a nic s tím nedělají. Sám mám také občas bolesti zad, stejně tak moje přítelkyně a řada mých známých také. Ovšem nám všem vnitřní zodpovědnost nedovolí válet se doma v posteli a vykašlat se na práci kvůli bolavým zádům.

Baloun je ovšem jiného ražení. A tak jeho pokus o brigádu skončil tak rychle, jak začal. I když abych mu nekřivdil, na této brigádě zůstal celou pracovní směnu, to byl posun oproti stavu, kdy do práce ani nenastoupil.


27. 02.

Ještě jako velmi mladý jsem poslouchal na kazetách povídky Šimka a Grosmana. Měl jsem je velmi rád a vždy jsem se u nich velmi pobavil. Mezi jinými si vzpomínám na vyprávění o strýci Balounovi, který se v jejich rodině objevil, nikdo ho neznal a on s nimi od té doby žil.

Svým způsobem mě také tak trochu postihla postava, dosti podobná strýci Balounovi. Začátkem ledna se k nám nastěhoval můj skoro švagr, bratr mojí přítelkyně. Moji přátelé jistě ví, o koho jde a pro ty co ho neznají bude označení Baloun opravdu výstižné. I když nejprve jsem váhal, jestli ho nepojmenovat podle kamaráda strýce Balouna, Wimpyho, který měl rád brambory s rumem … brambory vždy nechal a cpal se jen omáčkou :-D Nakonec jsem ale skončil u Balouna.

Už koncem roku jsem od přítelkyně slyšel tu skvělou novinu, že se k nám bude Baloun stěhovat. Tehdy to ještě vypadalo, že se k nám nastěhuje se svou přítelkyní. Ta však nakonec usoudila, že jí asi bude lépe bez Balouna a tak u nás začal bydlet sám. I když sám úplně nepřišel. Ve své snaže získat zpět přítelkyni, jí pořídil malého labradora, který mu nakonec zůstal na hrbu a tak doma od začátku ledna žijeme pěkně o dva víc … s Balounem a věčně hladovým psem.

To, proč se Baloun dostal do této úžasné situace by bylo na několika měsíční vyprávění, takže příčinu přeskočím. Každopádně na počátku ledna byl Baloun bez práce, bez peněz, bez přítelkyně a s velkým koníčkem v podobě pravidelných návštěv místního výčepu, kde se jeho účet dostával víc a víc do mínusu.

Rád bych těch pár odstavců ukončil se slovy, že už je to dávno pryč a Baloun se ze všeho dostal. Ale bohužel teď tu o půlnoci sedím u televize a poslouchám, jak vedle chrápe tak, že se otřásá celý dům a jeho televize běží na plno. Za týden to budou už dva měsíce, co u nás bydlí a původní snaha mojí přítelkyně mu pomoci, aby se vyhrabal ze „sraček“ se změnila pouze v poskytnutí noclehu mezi jednotlivými výčepními seancemi.

Bohužel se obávám, že tento tragikomický pokus o záchranu Balouna bude mít ještě hodně dílů, tak jsem se rozhodl začít psát takovou svojí povídku o životě s Balounem.

Nuže začínáme … píše se 7. ledna 2012 a my začínáme žít s Balounem.


15. 11.

Zažili jste někdy v podnikání krizi? Snad každý, kdo podniká to zná, několikrát za rok se objeví menší či větší krize. Občas se dokonce ukáží krize, které vás dostanou na kolena a při kterých začnete uvažovat, jestli má vůbec cenu v tom dál pokračovat. Za deset let, které jsem věnoval podnikání jsem zažil nespočet takových krizí a mohu s klidným svědomím říci, že jsem si prošel skoro vším, co mě mohlo postihnout, kromě vředů a hospitalizace na psychiatrii. Vyzkoušel jsem si chvíle, kdy se vše dařilo i chvíle, kdy se nedařilo vůbec nic. Během té dlouhé doby jsem se rozešel se svou mnohaletou přítelkyní, byl jednou na psychiatrické ambulanci a určitou dobu navštěvoval psychologa. V posledním roce se toho hodně nedařilo a na konci letních prázdnin jsem opět přemýšlel o tom, jestli to má vůbec cenu v tomto dál pokračovat.

Je zajímavé, že ve chvíli, kdy se zdá být situace opravdu bezvýchodná najde se občas světýlko na konci tunelu, které může pomoci. V mém případě se objevili světýlka dvě. Jedním byla kniha, která zrovna v tu dobu vyšla … Jak dosahovat předvídatelných výsledků v nepředvídatelných časech od Stephena R. Coveyho a tím druhým tři MP3 soubory, které jsem na internetu našel na téma krizového řízení. Do dneška jsem pořádně nevěděl, jak se ty MP3 soubory jmenují, ale musím říci, že jsou absolutně bezkonkurenční. Je to CD Co dělat v době krize od Dana Millera. Tyto dvě věci, kniha i MP3 soubory, mi doslova od základu překopali postoj k řešení problémů. Podle rad z obou zdrojů jsem sestavil plán na řešení problémů ve firmě, které se mi zdáli skoro neřešitelné.

Koncem léta byla firma v situaci, kdy by většina lidí přemýšlela, jestli není lepší se na to vykašlat a firmu zavřít. Ovšem já si za deset let vybudovat velmi silné citové pouto ke své firmě a proto je pro mě takové řešení opravdu hodně těžce přijatelné. Musím říci, že ve chvíli, kdy člověk překope ve své hlavě myšlení, tak se najednou jako mávnutím kouzelného proutku začnou problémy řešit „skoro sami“.

Od září jsem začal pracovat podle těchto dvou knížek  / MP3 na kompletní změně svého života i své firmy. Od září jsem kompletně přepracoval svůj život a to jak soukromý, tak pracovní. Předtím jsem pracoval dlouho do noci a po ránu byl úplně mrtvý. Nic mi nešlo od ruky a firma pomalu upadala. Nyní jsem se naučil vstávat každé ráno v pět hodin, věnuji se půlhodiny čtení motivačních knížek, ráno vyběhnu s pejskem a kolem šesté začínám pracovat. Trávím sice v práci 10 – 12 hodin, ale večer přijdu domů a s klidnou hlavou si mohu odpočinout. Kompletně jsem překopal svůj jídelníček, začal jsem místo pečiva snídat bílý jogurt s čerstvým ovocem, hodně zeleniny a ovoce, k obědu zeleninové saláty a kuře a vynechal jsem těžké večeře. Večery a víkendy jsem začal věnovat své rodině, což jsem vždy chtěl, ale pořád na to nebyl čas.

Teď to budou skoro tři měsíce, co jsem začal měnit celý svůj život a musím říci, že se stav opravdu radikálně změnil. Sám bych nikdy neřekl, jak rychle se začnou problémy řešit, když se jim člověk začne správně věnovat. Situace ještě sice není 100%, jakou bych si představoval, ale změna je opravdu radikální. Konec listopadu byl termín, do kterého jsem chtěl dosáhnout pozitivního obratu a to se stalo. Nyní již začínám pracovat na plánech na další půlrok, které jsou výrazně smělejší, než byly moje plány před necelými třemi měsíci.

Pokud také procházíte pracovní či osobní krizí, vřele doporučuji jak knihu co Stephena Coveyho, tak i CD od Dana Millera.


28. 09.

Je to skoro dva roky, co jsem na svém blogu psal, jak hubnu a že jsem dosáhnul váhy 123 kilo. Když to dneska čtu, tak se musím smát … sám sobě. Před těmi dvěma lety to bylo asi naposledy, kdy jsem se se nějak vážněji zabýval svým hubnutím. Pak už to se mnou opravdu z kopce a to pěkným sešupem. Před dvěma měsíci mě už dokonce nezvážila moje váha :-( Nabral jsem zpět vše co jsem zhubnul a ještě víc … více jak 27 kilogramů.

V červnu jsem se znovu pustil do své cesty za lehčím krokem a trochu se mi dařilo. Pak se mi právě podařilo dosáhnout toho kritického bodu, kdy se ze mě zbláznila i moje váha, která mi mé překročení 150 kilogramů ani neoznámila :-( Dnes je to přesně tři týdny, co jsem se začal se svou cestou opět zodpovědně, dokonce zatím asi nejvíce, co se mi kdy povedlo. Láduji se ovocem, zeleninou, lehkým obědem a nepiju hektolitry limonád. Za necelé dva měsíce se mi podařilo shodit 9 kilo a do vánoc jsem si dal za cíl dalších 11 :-)

Svojí cestu za lehčím krokem jsem se rozhodl dokumentovat na adrese www.tezkykrok.cz, informace zveřejňuji také a Twitteru a na Facebooku :-)

No budiž mi kila lehká.


23. 03.

Můj milý deníčku :-) už je to opravdu dlouho, kdy jsem psal kladnou recenzi na restauraci. Pomalu si už ani nepamatuju, kdy to bylo naposledy. Je to opravdu děs, kam pomalu míří většina českých restaurací a to i těch, které kdysi byly dobré. Každopádně dnes bych mohl tak říkajíc vyvěsit prápory. Byl jsem v restauraci, kterou jsem již několikrát navštívil a kvalita se mezi mými návštěvami nezměnila a to od mojí první návštěvy již uteklo pár let.

Ano, jedná se o restauraci, která není v Chomutově. To je bohužel velmi důležité, protože chomutovské restaurace jsou čím dál horší. Navštívil jsem pražskou „italskou“ restauraci Grosseto, která se nachází pár metrů od velkého kruháku v Dejvicích. Standard, který je zde normální (mohu posoudit, nebyl jsem zde poprvé) by možná mohli převzít některé jiné restaurace. Bylo by příjemné zažívat toto v některé z restaurací, které nejsou tak daleko od mého domova. V okamžiku, kdy překročíte práh této restaurace si vás okamžitě všimne někdo z obsluhy. Slušně pozdraví a zeptá se vás, jestli si chcete sednout v kuřácké či nekuřácké části restaurace … co k tomu říct … po zkušenosti ze „zahulené“ drmalské Myslivny je to opravdu příjemné. Usedl jsem tedy v nekuřácké části.

Z nabídky, která obsahuje řadu zajímavých jídel, jsem si vybral jedno z jídel z čerstvých těstovin v kombinaci s hovězím masem. Podle jídelního lístku to vypadalo opravdu zajímavě tak jsem se opravdu těšil, jak to bude ve skutečnosti. Co vám budu povídat … byla to symfonie :-) Jídlo, které jsem si vybral bylo chuťově vynikající. Na první pohled velmi pěkně upravené jídlo … pravda, jak to tak bývá v lepších restauracích … trochu jsem měl obavu z toho, že se mi porce zdala menjší, ale bylo to opravdu jenom zdání. I přesto, že nejsem z nejštíhlejších, najedl jsem se dostatečně.

Jak jsem psal výše, je to opravdu hodně dlouho, co jsem zde chválil nějakou restauraci. Pizzerii Grosseto mohu všem vřele doporučit. Navíc i přesto, že se jedná o restauraci v Praze, jsou zde ceny docela přijatelné. Samozřejmě, jsou o něco vyšší než v Chomutově, ale těch pár korun na víc se určitě vyplatí.

Byl jsem natolik spokojen, že zde uvedu i adresu internetových stránek … opravdu všem vřele doporučuji … www.grosseto.cz.


18. 03.

Už pár měsíců běží na Nově každou sobotu v podvečer pořad o vaření Babicovy dobroty. Nejsem sice zastánce hlavního protagonisty, protože mi přijde trochu jako vidlák. Ale musím přiznat, že má Jiří Babica občas pár dobrých receptů. Zrovna poslední dobou jsme doma párkrát řešili, že bychom si dali králíka a narazil jsem na recet „Králík na česnetu a pivu„. Vypadá to jako dobrý a jednoduchý recept na králíka, tak co nejdříve vyzkouším :-)


20. 02.

Tak po nějaké době opět přišla příležitost a vyrazili jsme s kamarády na večeři. Bohužel, musím konstatovat, že v okolí Chomutova je čím dál méně dobrých restaurací a tak kamarádi vybrali Myslivnu v Drmalech. Párkrát jsem zde již byl a zatím jsem si nemohl stěžovat. Hned na začátku musím zopakovat svojí druhou větu … v okolí Chomutova, je čím dál méně dobrých restaurací :-(

Ano … jak jistě předpokládáte … návštěva v Drmalech byla děs. Když bych měl některé dlouhé pauzy naší návštěvy přeskočit … obsluze trvalo dlouho snad všechno, kromě odpovědi na pozdrav. Z docela dobré nabídky jídel jsem si vybral tři druhy masa, dělané na grilu … kuřecí, vepřové a hovězí. Na objednané jídlo jsme čekali neuvěřitelně dlouho, takže jsem pomalu začal přemýšlet nad variantou objednání pizzy :-D ale nakonec jsme se přecijenom dočkali. Jaké bylo moje překvapení … negativní … že moje „minutkové“ jídlo bylo studené jako psí čumák! Hovězí, již řádně vychladlé by se dalo svou tuhostí přirovnat ke žvýkání nějaké gumovité hmoty. Vepřové, ještě chladnější bylo absolutně bez chuti … skoro bych řekl, že si kuchař zapomněl koupit sůl. Upřímně … klidně si mohl přijít půjčit slánku … vůbec bych se na něj nezlobil, možná by se to pak dalo jíst. Absence soli byla patrná i na příloze, která svou „teplotou“ výborně doplňovala ostatní části objednaného jídla. Abych si ale nemusel pořád stěžovat, kuřecí bylo ochucené dobře, jenom škoda, že bylo tak studené :-(

Už tak silný zážitek z jídla podtrhlo prostředí restaurace, kde se velmi stěží hledal čerstvý vzduch. Myslím si, že bych se vůbec nezlobil, kdyby byl zaveden zákaz kouření v restauracích. Dým, který kolem nás vytvořili okolní stoly byl opravu velmi otravný!

Za celý večer mě alespoň trochu potěšil desert. Objednal jsem lívance s borůvkami a kysanou smetanou. Měl jsem to v Myslivně již několikrát a když přimhouřím oči, tak se dá říci že se moc za tu dobu nezměnil. Pravda, velmi výrazně ubylo borůvek i kysané smetany, kterou vystřídala šlehačka ze spreje, ale pořád se to dá ještě vzít jako dobrý desert.

Moje návštěva Myslivny v Drmalech po pár měsících byla pro mě spíše zklamáním a korunu tomu nasadil kuchař ve chvíli, kdy kamarád pro synka objednal zmrzlinový pohár, který kuchař ozdobil malou německou vlajkou :-o Nepatřím k nějaký extrémním nacionalistům, ale abych musel v restauraci vidět poháry se státními symboly našich sousedů, to je trochu silná káva.

Když bych měl svou návštěvu v Drmalské Myslivně shrnout:

  • jídlo bylo z velké části nedochucené a neosolené, pouze de facto 1/3 byla dobrá, ale bohužel velmi studená
  • obsluha byla fakt strašná, už jsem zde zažil více lidí a obsluha byla v pohodě, ale dnes hrůza
  • prostředí hrozně zakouřené, pro nekuřáky hrozné utrpení
  • zákusek docela ušel, i když pomalu ubývá co do množství borůvek a kysané smetany
  • zdobení poháru německou vlajkou je něco, nad čím mi opravdu zůstává rozum stát
Jestli byla doba, kdy jsem tuto restauraci doporučoval a dělal jí zde dobré reference, musím nyní říci, že se už určitě nejedná o restauraci, kde byste uspokojili svoje chuťové buňky.

13. 01.

Můj milý deníčku, už jsem dlouho nepsal … ta práce mě jednou zničí :-D … nemám čas snad na nic.

No dnes i přes nabitý den mi to nedalo, abych se podělil o zkušenosti. Bohužel, jak to tak poslední dobou bývá, o špatné zkušenosti. V Chomutově je již pár let mexická restaurace Pepe Lopez. Když se otevřela a dost dlouho poté, byla asi nejlepší restaurací v okolí. Jídlo vynikající, dobrá obsluha, vynikající prostředí. Ovšem jak se často stává, naroste podobným restauracím hřebínek a kvalita služeb už není tak dobrá.

Řady výborných a skoro již běžných jídel v mexických restauracích se dost výrazně zhoršila a to natolik, že si je již nedávám a dávat si v Pepe Lopez už ani nebudu. Když jsem měl chuť na něco lehčího, tak jsem si rád dával kuřecí paličky. Z počátku velmi dobré jídlo, později bohužel prošlo několika experimenty, které mi jej opravdu zhnusili. Nejvíce jsem se pobavil u varianty „nové omáčky“, která se skládala z namočení paliček do sladkého chilli a upečení … u mexické restaurace bych čekal více fantazie :-D. Sladké chilli mám osobně rád, ovšem jako doplněk k masu. Takto „naložené“ paličky byly bohužel absolutně bez chuti. Což bohužel postihlo více jídel, které jsme si při návštěvách v Pepe Lopez dávali. Plněné tortilly se proměnili v hromadu neochucené rýže, kde by člověk pohledal cokoliv kromě oné rýže … myslím, že v jedné porci jsme našli celé dva kousky kuřete :-D Z toho by se pomalu mohla stát soutěž o to, kdo najde nejvíce (co do kusů) jiných ingrediencí než rýže v plněné tortille :-) I když možná se upsali, když v jídelníčku popisovali složení tohoto jídla. To kuře třeba mělo být až o řádek níže :-D

Co se týká kdysi dobré obsluhy, tak i zde došlo k citelnému zhoršení. Těžko říci, čím je to způsobené, ale když jsme byli slavit narozeniny a sedli jsme si (dnes již mohu říci omylem) do spodní části restaurace, ocitli jsme se v části, kterou by charakterizovalo oblíbené pojmenování mého dědy … U Suchánků. Čekání na pivo, vodu či víno bylo kolikrát tak dlouhé, že jsme pomalu začali uvažovat o tom, že bychom někoho vyslali do Globusu pro pár lahví a věřím tomu, že by dorazil zpět ještě dříve, než se u nás objevila servírka.

Poslední „dobrá“ změna, které si můžete v Pepe Lopez všimnout, přijde až na konci vašeho posezení, spolu s účtem. Velmi často se stává, že na daném účtu je pár položek, které si nikdo z účastníků sezení neobjednal! Je mi jasné, že jsme všichni jenom lidé a můžeme se občas někde seknout, ale když z tohoto „seknutí“ stává pravidlo, tak je něco divného.

Byla doba, kdy jsem Pepe Lopez doporučoval všem svým známým a kamarádům, co by jednu z nejlepších restaurací v Chomutově. Bohužel toto již nějakou dobu nedělám. Musel bych se stydět, kdybych někomu doporučil restauraci se stále horším jídlem, pomalou obsluhou, kde mu ve finále ještě přípíší k účtu něco navíc!